Bylo před bouřkou. 

Vše utichlo v očekávání prvních kapek blahodárného deště.

Malý kluk zalezl na seno a přemýšlel, co by se mu stalo, kdyby prorazil do střechy díru a voda pomalu zaplavila a promáčela veškerou úrodu.

Úroda byla letos dobrá.

Pak do země začaly píchat blesky.

Uhořel generační strom a dědeček spílal všem hromům.

Malému klukovi to bylo jedno. Měl pocit, že se odpoutal od kořenů své minulosti. Zavřel oči a z kostnatých zad mu vyrostla dvě křídla. Jedno černé, druhé bílé.

Vylétl ven, posbíral poházené blesky a postavil z nich řeku, která nepřetržitě hořela.

Sedl si na její břeh, rukou strhl obě křídla a jedno po druhém v ní utopil.

Měl při tom podivný úsměv ve tváři.

Bylo mu to jedno.

Začal ho studit nos. Otevřel oči a zjistil, že do stodoly zatéká.

Našel kus plechu a díru ucpal.

Zachránil tak část úrody.

A ta byla letos dobrá.