potlesky cizích plujících oblaků
kynou někomu jinému než nikomu

člověk uprostřed náměstí
vykládá své necudné představy

oblaka proplouvají rychlostí slunce
jež procitne v západu

naše myšlenky jsou rudé
neboť vše zpomaluje dráhy těchto chvění

rozbité okenní tabulky čokolády
pykají za bariérou zla

každé další město
se nachází v životě