řehtá a spokojeně žije,

z novin mně zas černá kronika

proniká víc pod kůži, zmije…

V dostizích penízky lítají,

koníček leze do režije,

vítěze v cíli vždy vítají,

kdo prohrál, z toho se jen tyje…

Bílý koník má svou klisničku,

černá je, bujná, hlavně mladá,

nazpaměť znám tuhle písničku

o Evě, co má ráda hada…

Koník tak dlouho si skotačí,

zakopne jednou o překážku,

rázem bubínek se otáčí,

patrona má svou vlastní drážku…

Klisnička je dobře stavěná,

znovu je na startovní čáře,

v době říje zvěř je hájená,

koník však čeká na hrobaře…

Klisnička dobíhá do cíle,

vyhraje, kdo na Vdovu sází,

bílého koně do buřtů rozstřílet

dali tihle dostihoví vrazi…

Už černou kroniku zavírám,

v bájích se kouknu na Šemíka,

drama, co na spádu nabírá,

bělouše nového chci, říkám…

Refrén:

Bílí koníci

neplatí faktury,

řádí v podnicích

a mají fraktury…

Bílí koníci

jsou vidět odevšad,

vlastní pozici

hned mohou odepsat…