O čem nelze pochybovat

              I.

Ohnivé víno,

páchnoucí voda.

Odnikud nikam!

Kvůli komu?Kvůli čemu!

Bez jídla a vody.

Beze snů a sexu.

S monstrózními představami o lásce

brzy zemřeme na stres a syfilis!

Jsme k životu odsouzeni.

Víme o tom!

Palčivá bolest.

Na vlnách tsunami zmítá se srdce její.

Zanevře na Bezvěrce,

vyzpovídá se Ďáblovi?

Ve jménu kříže,

kobrou uštknutá,

Mojžíšem zhypnotizovaná.

Křížová výprava,

boží desatero,

hladomorna.

Víme o tom,

že jsme odsouzeni k životu,

protože noc je ještě mladá

a den je už vetchý stařec nad hrobem.

Slibte,

slibte,lidé,

a přísahejte nad růží stolistou,

že s E.T. vytáhnete společně v ruku v ruce

Exalibur z lávy na Marsu.

Praotče,Pramatko,

tak nějak se zřítila Babylónská věž.

Je to,

co je

a přitom ve stínu Slunce

její druhé ,,Já" zimou se klepe.

Zmýlená neplatí,

žije svůj život vlastní.

Rodino Božská,

císaři,

čase i ty historie,

skřivan pěje ženě-milence truchlivou melodii.

Unese Gaia tu lehkost bytí?