Na cikánským  dvoře

Malý okno, ve starým baráku na cikánským dvoře.

Smyju špínu z dlaní vodou studenou,

až prsty bolí.

Přes všechny ty čáry dlouhé, slané jak nekonečné moře,

přes všechny ty čáry jsme čitelní, až sto řek

se vlije do tvých očí,

přijdu jak slepec s krásnou bílou holí.

Zatím mi prosím lásko říkej všechna ta slova

nevím kam vedou tvé kroky,

nechám se vést.

Přes všechno to mlčení, zítřejší znova a znova

přes všechno to mlčení, až zima nás schová

do tepla čtyř stěn,

na konci tvých gest.

Zas budeme tančit ty budeš krásná a já se topit

v dýmu svých cigaret,

barových situací v moll

Zbude pár drobných co nestačíme propít

zbude pár drobných a rána co se svlékají pro klid

prázdných sklenek a

duší čistých jak včerejší alkohol.

Dnešek neusne a možná ani zítřek nenastane

stejně jako my,

i oni zítra budou se smát

pro všechny písně mé, ale ty nikdy nedopsané

pro všechny písně mé a hněv co nikdy nedovane

tam kam by měl vát napořád.