rohe (Občasný)

pěkná povídka, zaujme schopností ve zkratce ozářit několik charakterů a psotav a měkkou poetickou atmosféru..

zvláštní je pozice vypravěče.. jeho pozorovatelská pozice a paradoxní neangažovanost v této sociální "vlně".. jakoby byl a nebyl přítomen, jeho případná vazba je naznačena jen lakonickou větou "zpívali všichni" jakoby chyběla jakási vazba na jeho vnitřek, pozorování samo odehrávající se mimo prostor akce.. a přesto není text napsán jakoby odněkud z výšky mimo vypravěčské ego.. možná právě v té provokující "nepřítomnosti vnitřní promluvy" jejíž funkci nahrazuje poetická reflexe a motiv všeobjímající "laskavosti" bude největší kouzko textu.

rohoz (Občasný)

mademoiselle secret  - děkuji pěkně

rohe - také děkuji a je vidět, že kritika, a nyní nemám na mysli, že mne potěšila, ale její stavbu jako takovou, je něco, v čem jsi vynikl.