Zimo bílá a mrazivá, kdeže jsi, kdes?
Rok stářím uvadá, nepadá dnes
ornament bělostný z nebeské říše,
za pár chvil pozvednem voňavé číše
plné tázavých jiskřivých pohledů,
Nový rok za dveřmi, Králové v dohledu,
skleničky o sebe lehounce cinknou,
umřel rok, vrátí se se vzpomínkou?
Tolik je na světě toulavých přání,
co nelze hlasitě vyslovit ani,
jen zvlhlé rty tiše si šeptají,
aby ten nový byl o trochu lepší,
pokorné duše modlí se potají.
Bude či nebude? Kdo ví!
Nechejme osudu to naše snění,
držme mu palce a věřme,
že všechno se k dobrému změní.
|
