Dlouhý vlas zkrácen byl a, přiznejme si,

ač to dost bolí, stále pelichá,

stárnoucí sluch mísí šum do ticha,

zrak slábne a v pase, což nejvíc děsí,

tuk hromadí se, ten běs nad běsy -

- minulost polkla to, čím byl jsem před lety.

Kde je má image tragického poety?

Půlnoční toulky vedly mne skrz lesy,

teď pryč jsou - jak dovedně zamíchá

povinnost vstát, když sotva osychá

na listech rosa, romantickou směsí

nálad a snů. Jak moc lezeme si

na nervy v mládí črtnutými náměty!

Kde je má image tragického poety?

Hle - odpovědnost, starosti a stresy -

- odznaky muže čas mi napíchá

do obličeje, jaká to pleticha,

když roj vrásek do kůže usedne si.

Příboj vzpomínek se o útesy

sklerózy tříští; mdlí a slábnou podněty.

Kde je má image tragického poety?

Znavené tělo rádo oddychne si,

pryč je chuť na víno, na zpěv i zálety.

Nechám hnít image tragického poety.