Báseň č. 21

Větve oblékly noční košili

a snopy šaty s vlečkou.

Vítr cválá bezútěšně nad ponurou krajinou

a déšť opilcům smývá spánek z tváří.

/Pravda ohlodaná až na kost umoří spíše osla,

než člověka./

Větve oblékly pyžamo

a snopy soudní talár.

Víte cválá bezútěšně nad ponurou krajinou

a světla reflektorů smývají ospalým dcerám ulice

z tváří rozmazané šminky.

/Lež tenká jako jehla umučí k Smrti spíše osla,

než člověka./

Větve si oblékly bílý plášť

a snopy sutanu.

Víte cválá bezútěšně na ponurou krajinou

a rozháraný Měsíc kapesníkem stírá spánek

z tváří bezdomovců a žebráků.

/Iluze ohlodaná až na kost unudí k Smrti spíše slepce,

než člověka./

Větve si nasadily turban

a snopy na krk navlékly růženec.

Víte cválá bezútěšně nad ponurou krajinou

a první paprsky Slunce omývají spánek z tváří,

odrážejících se ve výkladních skříní.

/Klam tenký jako jehla usouží k Smrti spíše slepce,

než člověka./

Možná...Snad...

Zítra bude ještě hůř?