Písničky Zuzany Navarové jsou stále národem oblíbené pro svoji nevšední lyričnost, tichý humor a místy až bolestné vyslovování pravd o životě, které vyslovuje člověk, jenž je pokorný, tolerantní a laskavý. To vše se zapisuje do srdce většiny posluchačů písní, které samy o sobě jsou přitažlivou poezií života. Nakladatelství Host vydalo knihu poezie - písní Andělská počta Zuzany Navarové, u příležitosti nedožitých 50. narozenin autorky a je to počin víc než chvályhodný.
Soubor doplňují drobné portréty autorčiných přátel, rozhovory a vzpomínkové texty. Součástí knihy je obsáhlá fotopříloha.
Slavnostní prezentace knížky Andělská počta se uskuteční v Praze ve čtvrtek 18. června, přesně v den nedožitých 50. narozenin Zuzany Navarové. Program v Balbínově poetické hospůdce (Balbínova 6, Praha 2-Vinohrady) začíná v 15 h. Hrát bude KOA, knihu šampaňským polije Dagmar Voňková. Vstup je zdarma, knihu bude možné na místě zakoupit.
Andělská počta Zuzany Navarové Editorka Hana Svanovská Fotografie Richard Procházka Počet stran 168 včetně fotopřílohy, váz.
Úryvky z doslovu ke knize andělská počta
Kniha Andělská počtaSnaha „překřičet“ všechna možná i nemožná klišé vedla někdy autorku k přespříliš intelektuálským konstrukcím (mnohdy na hranici srozumitelnosti), které místy nemají daleko k prázdné verbální exhibici: „Bílý je ticho žlutý postele / žlutej je rum a bílá neděle / jenom ty střepy cinkaj vesele / že tak si lehne, jak si kdo ustele.“ Tím zůstávaly do značné míry utlumeny jiné aspekty tvorby Navarové: jemná a na první pohled prakticky nepostřehnutelná empatie k (prozatím) pozemskému řádu přírody a jeho hluboce zakořeněným tradicím a rituálům a snaha o jistou bezprostřednost lyrické výpovědi, jako je tomu v ranější písni Masopust: „Prej se na časy blejská / dávno mělo tát / Děda v hospodě vejská / strejci začínaj hrát / Sedum neděl a peřin / zaříkám sedumkrát / Prej se na časy blejská / šetřím / strejcům na tabák.“
Odchod z Nerezu, ač to Navarová nikdy otevřeně nepřiznala, nebyl zřejmě jednoduchý, po lidské, ale ani po umělecké stránce. Musela se zbavit nejen určitých hudebních stereotypů, ale i navyklého způsobu psaní textů. Takové rozhodnutí s sebou zpravidla přináší tvůrčí krizi, zvláště jde-li o obrat vědomý a chtěný. V polovině devadesátých let se skoro zdálo, jako by na vlastní tvorbu úplně rezignovala. Skupina Tres, v níž účinkovala společně s kytaristou Ivánem Gutiérrezem a kontrabasistou Karlem Cábou, měla totiž na repertoáru převážně španělsky zpívané skladby z pera Ivána Gutiérreze, v nichž se Navarová realizovala výhradně jako zpěvačka. Ostatně zdálo se, že jí to nijak nevadí. Málokdo však tušil, že tento přeryv bude jen nutným mezičasím pro definitivní osvobození z výše popsané „nerezavějící minulosti“.
Andělská počta
BOSSA MA S FOUSAMA
Kde jsou ty písně mý kde jsou, že tady nejsou Bylo jich málo a tak lí-la-la voda je vzala Kde jsou ty vody kde že jsou, vždyť tady nejsou Sucho se zdálo a tak lá-li-la noc je vypila Á jé...
Kde jsou ty noce mý kde jsou, že tady nejsou Bílá tma zbyla tak ji lí-la-lo slunce sežralo Kde jsou ty slunce kde že jsou, vždyť tady nejsou Zbylo půl kila a tak, basama spolknu ho sama Á jé…
|