hubert: Tak rovnou k věci. Jak je to u vás s kutěním?

landa: Neřekl bych, že je to přímo nechuť, jen bych to obrátil: koncertuji tak akorát na to, abych měl na koncert vždycky chuť, abych ho zkrátka nebral jen jako práci. Na Vltava tour mi vlilo krev do žil, jak mě fanoušci přijali, myslím si, že další koncerty po třech letech jsou správně načasované.

hubert: Výborně, jsem rád, že se kutění nebojíte, i když se musíte přemáhat. A budete kutit tedy i dál?

landa: Zaměřím se hlavně na písničky, které nezazněly na Vltava tour, i když samozřejmě některé zopakujeme. Nicméně většina písní bude jiných než na minulém turné. Dostane se na písničky z mého posledního alba Neofolk i na věci ze starších desek.

hubert: To nevadí, že se stydíte. Je to lidské. A co nějaký ten domácí mazlíček, máte? Slyšel jsem, že ano. Želvičku prý. Jste s ní spokojen?

landa: Musím říct, že jsem dokonce velice spokojen. Divák musí s Tajemstvím souznít. To máte stejné jako s ostrým jídlem. Ne všichni ho mají rádi, některé pálí tak, až jim je to nepříjemné, ale vedle nich je tu pořád celá řada lidí, kteří si ostřejší dají rádi. A mě těší, že Tajemství padlo u mnoha lidí na úrodnou půdu.

hubert: Rád bych si s vámi o malorolničení ještě popovídal, ale váš čas je určitě velmi cenný, takže to radši ukončíme. Děkuji velmi pěkně za rozhovor.