Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Zpovědi, pocity
 > Zpovědi, pocity
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
TL´s BTW
Autor: Wchelonka (Občasný) - publikováno 21.11.2009 (09:04:13)

Další šílené ráno, neobvykle prázdné, nic si nepamatovat….. pouze ten kolaps mozku, jenž zpívá v bolesti a smutku. Královna si potají na sebe malovala válečné mapy, byla plátno……zdobily jí jizvy, hemopoetické puchýřky, rány a vzpomínky. Vrcholné dílo Perferpolis. Vystavit jí v galerii vesmírných mistrů. Dnes nechtěla počít nový den, dnes né. Jediné, co jí k tomu vyprovokovalo, byl očekávaný dopis od Leodose. Tolik si přála…….nechtěla ho číst.

 Všichni vtrhli dovnitř, služebné ve slavnostní žluté. Vyčesané vlasy se zlatýma stuhami, béžové stíny…překrásná Kassandra Usedla, aniž by se na přítelkyni podívala. Bylo to tak otupené slepou hořkostí zapomenuté noci. Zpráskaná, v koloběhu neštěstí.

 Kassandra jí  lehce pohladila po rameni:  „Judith“s pochmurným úsměvem, jenž vytušil znovu vše.

„ Ano“ úlekem ucukla. „ Krásný nový den“ tak silný úsměv, že lámal cokoliv odolného. „ Díky“ zašeptala.

 Vzdala všechny naděje….- Vždyť to bylo jasné…má na to prý právo, podle vezíra….ach, jak mě to ničí, že se jí tak slepě zastává… dva roky od korunovace….ach při bozích, to jí má omlouvat?- „ Myslím, že čekáš na toto“ vytáhla složený čtvereček, který měla zastrčený za suknici.

 „ Ano, to moje ruce chtějí“. Zableskly jí jiskřičky v očích a jako kočka, divoká, nespoutaná se po něm vrhla. Královniny zornice začaly zběsile běhat po pergamenu…byl to závod, rychlost,…..úzkost s každým novým nádechem. Kassandra stále ještě vedle ní stála a sledovala tu proměnu…ty grimasy….a jak se ranní světlo třpytilo v očích, jako by dostaly lesklý nádech drahých kovů……viděla tam měď. Oči kmitaly a sunuly se níž a níž….bylo to zběsilejší, vysílenější, bezmocnější….

 Zvedla ruka a dala si jí před oči, hlasitě oddechla, zkřehlé zvuky padlých múz, plačtivé skřípání zubů. Třásla se, druhá se nedala udržet….spadla do klína….Lstivý list vypadl….daleko zmizel na mozaice pokoje s lvíčátky…..trvalo to  tak dlouho…zoufalství má dlouhou setrvačnost, a toto jí bolela hluboko…vztek a smutek!

 „ Je všechno v počátku?“ nevydržela to po době a naklonila se k bublající a chrchlající vladařce. Snažila se jí vidět do očí, klekla si, nepomohlo to, Juditha křečovitě tlačila víčka k sobě. „ Juditho!“ zatřásla s ní. Přece jen, pohrdavě nakrčila hlavu a závěs vlasů se zhoupl po rameni: „Jistě, že je. Vždycky je všechno v pořádku…….Bylo to hloupé doufání, Kassandro! Takto bych neměla vůbec pomýšlet!“ Ukřivděně, zlomeně…napětí. „ To není pravda“ narovnala se.  Další nekonečné spojení ledových očí a těch namalovaných…nekonečná bolest upřímnosti.

 „ Král nepřijede…král nepřijede“ šíleně se rozesmála. Děsivá změna v démonickém make-up. „ Chci jít na lov…slyšíte….chci jít lovit“….

 Trvalo to dlouho, než cukrovou panenku nasoukali do dlouhé černomodré suknice, vesty a lakovaných bot. Celou dobu demolovala Leodosovo citlivě psané písmo…..pouhá kupička útržků….a na nich míhající se její vztek…byl neúprosný. „ Kassandro! Vezírovi vyřiď, že ty dva Kanananejce už nechci vidět“ Zakřičela od dveří a dalším výpadem z nich vyrazila……znovu nic neexistovalo, slova byla nespravedlivá…..netušila, z kterého nitra se to vynořila, však byla si jistá, že je to jediné upřímné, co dnešní ráno cítila.

 

 Její krásný inkoustový hřebec byl již připraven, jedním pohybem nasedla a s výkřikem vyrazila. Na zádech se pohyboval luk a šípy ve vlasech hopsala zlatá spona a před nimi pouze písek, poušť……Poušť=svoboda vs. Království=povinnost. Která volba je ta pravá? Nyní byla volná. Pádili a kotouč neskutečně pálil, kovové předměty rozžhavené do maxima. A znovu ten pocit……svoboda je pravdivá.

 „ Až na obzor, nenecháme si ho vzít“křičela a hlasitě se smála…písek šlehal do svalů a sypal se pod nimi. Již dlouho….byl úplně všude. Duhovka s přesýpacím práškem. Zpomalila jeho rychlost, srdce tomu černému tlouklo stejně jako její. Lehla si na hřbet. Hřívá a její vlasy…..komediální paruka…..lesklé žíně a vyrudlé roztřepené konečky. Zavřela oči, naslouchala zpěvům fata morgány.

 Naslouchala. Šustění. Pomalinku se narovnala, tiše, vyrovnaně, pevně držela krasavce. Snad s ní srostl a též se nehýbal, lehký vítr, symfonie prvků. Nebyli sami, oči to viděly. Ticho. Za zády vytáhla velký luk, až moc velký na její ruce + dva šípy, jeden připravila, druhý skousla mezi zuby. Pírka se zatřásla ve vzduchu. Luk se napnul, jeden pohled, zpozorněl, jasný směr. Neminula. Ostrý hrot byl rychlý.

 Fenek. Královna je měla moc ráda….dravé a přitom tak neskutečně krásné..věřila v jejich sílu. Kůň, její přítel popojel, sebrala mrtvého krasavce, vytrhla oba šípy……

Ona, šípy a kůň. Vrátila s mnohem vyrovnanější.

 1-zapomenutí, 2-vztek, 3-žal, 4-realita…..sny odešly a lišky vyrovnaly karty těžkého osudu. Vyrvala ze sebe ten žal, opojná vůně Perferpolis, lilie. Opálená krvavým kotoučem, zpocená, uhnaná….naše královna.



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter