„Chybíš mi,“ chtěla by ústa zakřičet,

zatím však zarytě mlčí,

má člověk povahu rváčskou, vlčí.

Na své okolí podrážděně vrčí,

nikomu nechce říci, co se vlastně děje,

kam to všechno jenom spěje?!

Na srdcích vznikají metrové závěje,

co to milovat znamená, málokdo ví,

ten, co to ví, raděj nic nepoví.

Lidé jsou nenasycení, hladoví,

cit kolem sebe marně hledají,

když sami u sebe se s ním shledají.

Svá srdce dát v šanc trochu váhají,

způsobuje to jejich povaha,

nedovolí jim svléci se z „kabátu-strachu“ zcela do naha.