Nebeská postel

Jak rád bych – přátelé – vás všechny v tom snu objal

až čerstvou postel rozdupe mi hejno zcedivělých mraků

a nikdo nedokáže mému vyhaslému zraku

říct zda odchod můj ho vlastně dojal

Snad někdo z vás pak odpoví, že měl jsem přátelského ducha

co zemdlen ze stínu se loukou v slunci kochá

když rukou hladí čupřiny naběhlé trávě

Snad někdo za mne prozradí, když soused zeptá se ho tiše

že ano, měl jsem jednu lásku, a jestli ví že

tu, co nechtěla mě právě

Jak rád bych – přátelé – vás všechny měl v tom okamžiku kolem

až mi ta postel s největšími nebesy

otevře náruč věčné noblesy

a zase budu zpátky stvolem