BRUČOUN

Stává se ze mě bručoun, nevrlec, chrchloun, mručoun, otrava obecný. A to je, víceméně, novinka. Naštěstí se to týká především okamžiků, kdy jsem násilně vytržen z lůna snů! Ještě před pár lety jsem zvládal přechod ze spánku do bdění levou zadní, vyskočil jsem z postele a za pár sekund byla funkčnost mého těla i mysli téměř 100%. Proto jsem překvapeně (a badatelsky nadšeně) zíral na kamaráda, který, poté, co jsem ho domovním zvonkem vytrhl ze spánku, vylezl na chodbu, posadil se se mnou na schody, abych po deseti minutách konverzace (no, monologu s občasným zamručením či kývnutím, která, jak jsem se naivně domníval, měla souviset s mým přednesem) zjistil, že milý přítel stále spí a nevnímal z mého snažení zhola nic. Nemohl jsem pochopit, jak je to možné, nebýt bdělý během pár sekund!
Uběhlo jen pár let (ono jich bylo spíš tucet párů, ale proti stáří Cheopsovy pyramidy šlo o pár sekund) a vida - jak do mě žďuchnete, tedy chci říct, jak do mě má milá, těhotná přítelkyně žďuchne, aktivuje mé nevrlostní buňky na maximum a já se chovám…, no, jako …… (nahraďte dle libovůle nějakým patřičně neoblíbeným a nerudným zvířátkem a zkuste vynechat vola). Prostě hrůza, automaticky vypouštím z úst proklamace ne zrovna přívětivé, abych toho hned litoval, ale v onom polobdělém stavu se nemohu ovládnout, jakobych za nitky netahal já, ale nějaký imaginární, škodolibý,… tahatel za nitky. Nedej bože, něžně mě budit, abych si přelehl z gauče do postele, natož abych přestal chrápat, kňochtat a bůh (a má milá) ví, jaké zvuky ještě mé sešlé nosní dutiny vydávají při spánku.
Ale vše je to, doufám, tak nějak v mezích lidskosti, po sekyře ještě nesahám, dokonce nemám u postele ani baseballovou pálku, žehličku či jiné šikovné náčiní, kterým bych rušitele švenknul po palici a, a to je asi podstatnější, podobnou výbavu si zatím neobstarává ani má milá, tudíž stále, ač přerývaně, dýši.