Snad by jí to, tak neranilo, kdyby neměl takovou pravdu. Byly to přesné meze, které jí mohly totálně srazit. Tak přesvědčená, že se to nemůže stát, že ona to dokáže, má všechno perfektně spočítané… A najednou. V té její plechové ochranné skořápce začaly růst čímdál větší díry strachu a náhod. Bála se. Byl to zvláštní strach, ale byl úporný a šuměl ve vzduchu. S pocitem, že se nedokáže Kaškinovy nálepky jentak zbavit. Celou dubu tu šlo jenom o zlato a luxus.

 Neuvědomoval si to ani jeden z nich. Neuvědomovali si svoje role v tom Hollywoodském krváku. Byl tu jenom, aby nezačala znovu šílet. Nic o tom nevěděl. Byl to Leodos, kdo si vytrpěl všechny ty stavy. Byl to on, který jí z toho dokázal dostat a ona narvala se placebem jménem Kaškin. Proč? Protože tu nebyl. Nechala to. Od toho prvního večera chtěla přijít a říct mu to celé na rovinu Řekla, tolikrát, tak proč ho nedokázala nechat? Proč zase se škemráním přilezla, aby jí zas a znovu udělal tucty duhových modřin… Moc složité.

  Máš to pod kontrolou. Jistě, že máš. Ten Versit… Píská si, ale dobře si mu to Judith řekla, moc dobře. Nemá, co tady dělat. Nebýt Kaškina vykopla bych je… O tom nepochybuji, nejsem přece tak bláhová, abych trpěla všechny somráky… Až moc dobře si dokážu přečíst, proč tady jsou… A celou dobu to přehlížím, i když bych mohla napsat dopis králi Kanananeje, mohla bych je poslat domů, protože vím, co Leodos udělá. Znám ho, tady jeho dobročinnost končí…

 Nenechám se tak hloupě oblbnout výmysly nějakého kašpara, co ten může? Nic. Prý rada, ach bohyně, jako by ta banda krys vůbec vylezla z levého křídla paláce. Zalezlí červy ve svých úkrytech čekají na Leodosovy diplomatické dopisy. Kroniky čekají, samozřejmě. Doufám, že ti, co doopravdy rozhodují o naší vládě, nepadli. Modlím se za ně, bohyně.

 Vím, proč tady jsou… Však proč je tady držím, když vím, jak to dopadne. Je mi to lhostejné, co bude s jejich království… Možná v mém mládí by jersudalémské pudy křičely něco jiného, ale nyní… Kdepak. Mají v sobě moc lží, abych je poslala domů. Slib, že je král příjme, to že mi rada neublíží… To že se za ně přimluvím… Asi mi to je kvůli Kaškinovi líto. Asi ano. Nějak mě chce chápat a to jeho lhaní… Je to sladký. On…

 Moc bych si přála, abych mohla s lusknutím prstu si říct né,ale budím se s pocitem, že probuzení nebude do dne… Chladné konečky prstů, stínování propadlých kostí, záludné přeludy, olovněná hlava a cucky kůží, co mi visí z paží a stehen… Zajisté, je to Kandyland. Vím, že bych za něj měla děkovat, však nikdo mi neřekl, že to bude tak bolet. A vy, bohyně, lhát nemusíte, vím, že duchové mě zálivem snů provázejí. Nemusíte se bát, já to cukrové království projdu… Je to přípravný kurz do Pantheonu.

  Nebojím se. Ne, oni se bojí a to je správně. Nic se nemůže pokazit. Jsem přeci Juditha Perferijská. Jsem dcera Perferie. Jak řekla Kassandra… Nic v tomto světě nemůže být víc.  Pché, Kassandra. Dolézá, jak štěně. Aspoň mi má, kdo leštit drahokamy.

 Juditha neznala nic mezi. Buď totálně šťastná, nebo totálně zlomená. Schovávat to za pitomý hřích bylo slabostí naší císařovny. Kdo by jí nechtěl chránit? Kdo by jí nechtěl ublížit?

 Dost to prožívala. Vzpomněla si na příběh z dětství. O 4 lidech, třech dívkách a jednom chlapci klonovaných do mořských pan a muže. Uměli se neuvěřitelně rychle pohybovat ve vodě, hloubkově potápět či nedýchat pod vodou několik hodin. Zvláštní, přitom bez rybích ocasů. Museli hodně spát, nejméně 10 hodin a jíst pouze syrové maso a pít slanou vodu. Tak krásní, silní, dlouhé tmavé vlasy, zářivé horké oči, které se při zlobě mění do černa, svaly, dlouhé štíhlé ruce a rozšířené boky. Děti Antlancity. Kůži mají zmutovanou se žraločí.

 Jedna má po těle spoustu jizev, které neustále praskají a krvácí. Po přeměně jí nezmizely, jak se čekalo. Je nejdokonalejší, však přitom nejvíc zohyzděná. Lidé si myslí, že to má od profesorových žraloků… Divili by se.

 Mořští lidé jsou škodolibí, umělí, vášnivě milující, dokonalí, agresivní, závistiví, lakomí, žárlivý, namyšlení… Neodolatelní.

 Vždycky chtěla být ta s jizvami. Diamond Candy Mullen. Že by to přece jenom byla Juditha? Ale kdepak, tenhle příběh je na jiné planetě, v jiné dimenzi… Jiné skutečnosti.