dva kluci náctiletí si hrají s výrazem pokrových hráčů

asfaltové náměstíčko

na asfaltovém náměstíčku asfaltového městečka v podvečer hotelík svítí pro opilce bez hostů a jen kluků pár s létajícím talířem ledabyle umělým   v barvě, co křičí pro nás jak děti na pouti, neónem pro oko lahodící kanál   v ložnici, s kapucí na zádech nemoci se tvářit čiže bez nadšení, co oslabuje pokořením sebe samého pro jiné, a tak jen, že rukou hodit musím a i chytit snad bez pohybu, co studí studem, na asfaltce před hotelíkem na náměstí si hážou jako kdysi a v dekóru dneška.