Jak z vějíře hedvábného vánku dech saně tě ovinul

a na těle nakreslil ti tenkou rudou čárku

s posledním zrnkem přesýpacích hodin

jsem si bez ptaní vzala co ještě nikdy žádná…

Mrazila opojně moc co do rukou jsem brala

už nejsi a já už nikdy nebudu táž

z okamžiku proměny je pečeť nezlomná

vzpomínáš na lásku, vzpomínáš?