Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Bojar
Autor: Martin (Stálý,Redaktor) - publikováno 27.6.2000 (15:23:00), v časopise 29.6.2000

Bojar


"Dej Bojarovi tu kost … alespoň si Tě oblíbí."
"Jo, už maminka mne poučovala, když mi vyprávěla tu pohádku o těch jezinkách … někam strčíš prsty a už je tam celá ruka."
"Ty seš hroznej. Pojď sem Bojare, tu máš !"

Bojar je velký ovčácký vlčák, někdy dobrák, jindy naježí srst na hřbetě a člověk vidí, že je nevyšší čas utéci na nejbližší větve stromů. Nikdo, kromě hlavy rodiny, pana Skřivánka
, jej nesmí vzít za obojek. Od jiného by tento akt vzal jako urážku své psí cti hodnou výzvy k boji.

Noc, na kterou nikdy nezapomenu, se odehrávala o několik desítek kilometrů dál. Napadl tehdy sníh, jeho krystalky se třpytily v měsíčním svitu a cesta mi
dobře ubíhala. Šel jsem pěšky přes pole a přes několik krátkých lesíků asi 8km na chatu, návse vzdálených vesniček osvětlovala světla lamp a tak v tom sněhu hořela každá vesnička lidskou přítomností. Tu cestu mám už vyšlapánu, chodívám tudy běžně, lesy jsou horší, musíte se dívat po vrškách borovic, které jsou tmavší než-li nebe a v jejich vykáceném pruhu hledat cestu. Přes pole se jde lépe, tam vždy kousek světla z měsíce či hvězd odpočívá. Přešel jsem nejhlubší lesy a pak už mne čekal závěr cesty, ještě asi dva kilometry a budu tam. Po chvíli jsem zaslechl někde ve své blízkosti zapraskání sněhu. Vyplašil jsem srny, pomyslel jsem si. Po chvíli však sníh zapraskal podruhé, o něco blíže. Ohlédl jsem se a tam nic. Cesta se začala nořit mezi hluboké meze, takže nebylo vidět na pole nad nimi. Zakšákal jsem, klid. Sotva jsem však vykročil, ty kroky mne opět pronásledovaly. Zastavil jsem se, krátké zadupání a po chvilce .. klid. Pokaždé, sotva jsem se dal do pohybu, ten můj stín začal lámat někde, tak v blízkosti stovky metrů, kousky zledovatělého sněhu a jeho kroky šly stále blíž a blíž. Zprvu jsem si pomyslel, že to bude asi nějaký člověk, ten můj pronásledovatel musel být nebývale inteligentní, ale proč by mne sledoval a co by dělal v tak třeskutém čase v deset hodin večer ? Ne, muselo to být nějaké zatoulané zvíře, snad hladový pes. V té chvíli si člověk připadal jako zatoulaná myš , na kterou někde v skrytu číhá mazaná kočka. Ta hra kočky s myší trvala dvacet minut, pak jsem nevydržel a rozběhl se a můj stín mne přestal pronásledovat.

"Heleď, Martine, tady je ještě jedna kost, hoď mu ji. "
Hodil jsem mu ji. Ozvalo se hladové zacvakání kosti v zubech, která ve chvilce zmizela v Bojarově žaludku. Ještě téhož dne doprovodil Bojar za nohavici do kytek pošmistra. Pě
kně je polámali. Měl srst naježenou a pošmistr nevypadal nejlépe. Měl jsem na rtech úšklebky smíchu, vypadal jak pikantně přichystaná večeře, jen dolít vína … promiňte, ale usmál jsem se i teď.

Kdo mne té noci cestou pronásledoval, nevím dodnes … ráno na
padl nový sníh a všechny stopy byly zaváté … jen jsem si tak pomyslel, člověče, ty si pořád říkáš, žes pánem tvorstva a mnohdy zdrháš třeba i před zatoulaným vesnickým voříškem.



Poznámky k tomuto příspěvku
bangabasawa (Občasný) - 29.6.2000 > V tom lese se potkali dvě zvířata. Člověk sice svou nadutostí převvyšuje vše ostatní, instinkty má však pořád stejné. ...a to je dobře. Protože potom si více lidí v takových situacích uvědomí, z čeho vlastně vzešli, kdo je životem provází a čím vlastně opravdu jsou...líbí se mi tvoje úvaha a nesčetněkrát mne napadaly podoné věci v mnoha jiných situacích. Přesto jsou chvíle, kdy jsem opět přezíravým člověkem..., ale to asi všichni.
Body: 3
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 30.6.2000 > 1. dobre se mi to cetlo 2. souhlasim s bangabasawou 3. dobre odpozorovane detaily 4. kratke a vystizne
Body: 5
<reagovat 
marjanka (Občasný) - 1.1.2001 > tenhle příběh je mi zase blízký...měli jsme psa bojara, když jsem byla malá:))
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý,Redaktor)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter