„Jsme na Stírce. Je tu Konan. Je fakt milej a zřejmě i chytrej a bohatej dle práce, co dělá. A myslím, že sám. Prostě máš dobrý voko, kotě! Od 4 za 50 stíháš ;-)“, pípla mi sms v mobilu pohozeném na stole. Klečela jsem u plačícího Kuby a vyoperovávala třísku. Ukonejšila jsem červený, uplakaný, šestiletý obličej, zalepila ránu náplastí se Snoopym, poslala Kubu za ostatníma dětma a přečetla si Šárčinu smsku. 

Kromě toho, že Šárka neumí pravopis, evidentně zapomněla na fakt, že jsem na soustředění. Pustila jsem Conana z hlavy, vzala si kimono, tréninkový plán, mobil nechala opuštěný na stole, svolala oddíl a šli jsme cvičit.

„Conan tě pozdravuje. Je sám… Asi ho adoptujem. 38 let, čte Clarka. Je sladkej 8-)“.

„Mise TELEFON úspěšně dokončena ;-) ale Conan je děsně drzej, bere mě jak mladší sestru nebo otravný štěně. Domluvím něco na sobotu. Co tanec? Trojku?“

„Tak jsem mu písla, kdy máš narozky. Galantně mé včerejší smsky přešel. Tak to asi bude slušnej kluk. Fakt se mi líbí, jako Michal v šesté třídě nebo učitel na gymplu ;-)“

„Narozeniny má 19. 9. Tak budou dvě oslavy, vymysli důvod, proč mu poslat tvůj telefon nebo mu písni sama. Můžeme o něj z legrace bojovat ;-)“, pokračovala smsková masáž, zatímco jsem střídavě měnila barvy, funkce a pozice od vytahování klíšťat přes trenéřinu či šaškování na karnevalu až k odbornému nástěnkářství.

Ahoooj! Jsem mimo realitu na soustředění. Přemýšlím jakou formou Šárku přizabiju, až se mi dostane do ruky. Poslala mi tvé číslo (?) a datum narození. Ještě chybí jméno, ostatní míry a rosný bod... Něco pijete? Uložila jsem si ho pod nick Conan. Děkuji. Zdravím, Anna

„Myslíš, že přijede?“, zeptala jsem se Šárky. Vrátila jsem se ráno ze soustředění a teď jsem seděla naproti ní s plnou pusou tataráku. Neřešila jsem důsledky, jaké může mít nebo nemít setkání s Conanem. Víceméně jsem nevěřila tomu, že někdo takový může existovat, že existuje, že přijede. 

Přijel. 

„Kde parkuješ, Conane? Přijela městská.“ Seděla jsem proti oknu a znechuceně sledovala policajty.
„Támhle…“, ukázal mi Conan.
„Tam je modrá zóna. Vypadá, že ti chtějí odtáhnout auto…“
Conan vyběhl. Minutu za ním vyběhla Šárka a před mými zraky se odehrála pantomima gest a dohadů. Po pár minutách se Šárka pro mě vrátila a zůstala u našeho stolu sama.
„Dobrý den, půjčíte nám Váš občanský průkaz? Váš přítel nemá doklady. Zaručíte se za něj?“
„Ano, samozřejmě.“, podala jsem policistovi svoji občanku, když Conan platil pokutu a pro jistotu jsem se na nic neptala. Radši.
Šárka doklady ani peníze s sebou nenosila nikdy a proč neměl doklady Conan, jsem se už nedozvěděla.

„Kolik ti dlužíme za tenis? Promiň, zapomněla jsem se zeptat.“, napsala jsem Conanovi po divadelním představení, které následovalo další den po tanečku s policií. Conan si na pomoc vzal kamaráda v růžovém tričku. Servis mi šel, ale když jsem se zahleděla na Conanovy nohy, netrefila jsem se do míčku. Neumím hrát tenis, nikdo z nás ho hrát neuměl. „Za penis? Nic to prodloužení hradí pojišťovna.“

„Není žádnej světec! Určitě se už dlouho nemiloval. Vždyť je stále s náma ;-) Buď ve dne dáma v noci děvka. Já bych mu ten Tatarák naservírovala nahá na svém břiše a na jazyk si kápla Tabasco… ty máš být jižansky vášnivá, sténat a vzpínat se při milování! Já si Tě tak představuji, divoško! Podvazky a korzet – půjčím!“

„Mám volňásky do kina Ládví bo mám blbej pocit kvůli prodlužování tvého penisu. Jak to vidíš?“

„A na kdy by to mělo být, mám před odletem do Moskvy, takže jsem dost vytížen.“

„Šárka by strašně chtěla nás dva dát dohromady“, řekl mi Conan.
„Jo, na to téma mi včera poslala asi 10 smsek,“ odpověděla jsem.
„Jednu z nich poslala omylem mně“, usmál se, když zahlédl můj vyděšený výraz. „Asi do dvou měsíců odjíždím kvůli práci do Ruska“, pokračoval.
„Natrvalo?,“ zeptala jsem se, ale odpověď jsem věděla.
„Natrvalo.“  

Doslov:

Po stresech, které v ČR zažil, se rozhodl, že zde nechce žít a nebude si nic začínat. Pochopila jsem. Šárka ne. Conan přijel na mé narozeniny (opět zaparkoval v modré parkovací zóně), daroval mi červenou růži a hodinu strávil rozhovorem s mým dědou nad dědovými obrazy.

Na Conanovy narozeniny jsem  upekla štrúdl. Když si pro něj přijel, stěhovala jsem se od svého bývalého přítele. Bylo to naposledy, kdy jsme se s Conanem viděli. Než odjel do Ruska, občas napsal. Věděla jsem, že balí knihy do krabic. Věděla jsem, že nemá zpáteční letenku.

„Prima 23.35 Barbar Conan“, zlomyslně napsala Šárka. Dlouho mi nemohla odpustit, že jsem si zkazila životní šanci. Nedokázala jsem jí vysvětlit, že se svět netočí kolem ní a toho, co by si ona přála, že jsou na světě věci, které se ovlivnit nedají. Když jsem to vyprávěla Jaromírovi, nevěřil, že jsem se na Stírce potkala s obchodníkem s diamanty. Conan mé telefonní číslo má. Mám hezkou vzpomínku na konec léta a stále cítím napětí ve vzduchu, když vidím černou alfu romeo a skenuju řidiče, zda náhodou nemá dlouhé blond vlasy.