Možné i nemožné

děje se

Vyhnáním na nebe

směje se

Proklatec

sobě…

Okusit třebaže

věci se nemají…

Leckdy pak mají se

samy

průvodem maškarním,

a to o čem sním,

mlhovým oparem

zdá se

a přitom ještě

s ním

cítím,  

ještě ho cítím

v pórech a dlaních,

kapičky v skráních,

milostné důlky

vyhladí bulky

průvodů,

zástupů davů

a tlamy všetečné

nechť dlí ve

zbytečném…

když můžem

ve slunečném jasu

dávat a přijímat

krásu,

jako blázni,

šílenci světla

žíti svět

a zářit,

rozprostírat se…