Jsi tu?
Ze tmy vlků, nocí Albionu,
z království černých nimbů, mořských příšer;
ze slitku Nebe a Země.
U bran hradeb Hadriána
po úniku prahneš...

Řeč naší znáš,
v Zemi živlů dáno je Ti být,
tupit ostny letních keřů,
hloubit hroby, v zimě hledat kryt.
Nepustíme Tě dřív...

Kamenem budou naše paty pro Tvé ruce,
Ocelí pro zbraň
a Bohem pro Tvou duši.
Než obešleme Tě k smrti,
my dravci neeuklidovských prostorů
zesílíme zvuky prasklin ještě víc.
A ony budou Tvojí trýzní - jinak nic.