Být tma.

Pravé a levé tnutí srpem měsíce.

 

Bílý hlas na dně misek

vpíjejí kočky rozzářeny světelnými doteky.

 

Pozorují modř poledne podvečera noci

na samém prahu jinobytí.

 

Být tma - studna 

šepotů smilování.... (říká jim) -

... budete prosebné o prostor

minete moji zbloudilost mysli 

i vázy nových těl...

 

Mezi světlem a Světlem zde...

Dokonáno

mizení domnělých domovů.

 

Jsme místy neustálých počátků a vláken

sebezasahujících příběhů..