...
Od mala toužím létávat
zemská tíže?
Je pro kameny!

Do srdce očí mračna zvát

Ty mi dnes říkáš: "proměněny
bílé košilky v brka noci"

Ne! nechci jim být ku pomoci
chci také havranem se stát!

Chci v letu stíny na zem stlát
na sněhu snídat
krákat
spát
na pažích rozedraných stromů
závratnět bytí v střemhlav letu
a ty mi říkáš : "přiveď domů
navrať je něze,
kráse,
létu,
mé synky větrem rozfoukané"

A já ti říkám...když se stane
a protkáme se,
rozeznáme ...
pokleknu u nich
vyřknu:
Pane
Ty který svět náš tvoříš denně
nahlédni v srdce napůlženě
nahlédni v duši na dno její
najedeš tam lidskou beznaději
nahlédni hloub
a v stružkách pláče
najdeš tam
malé černé ptáče

nač lidské tělo
duši ptačí
být člověkem už nepostačí...

a potom Pane bez prokletí
které tu postihlo ty děti
nemeškej 
sešli milodar
naděl mi
černých křídel pár.