Rosa

Jak ranní rosa blyštící se

na poupěti, ozářená

ne sluncem,

na poupěti, rozechvělá

ne větrem,

na poupěti, čistá

ne bez poskvrny.

Všiml sis snad někdy,

že září?

Když projdeš?

Cítil jsi někdy její

chvění?

Když projdeš?

Vnímal jsi někdy její

čistotu?

Jak ranní rosa blyštící se

na poupěti, září

dnes rudě,

rosa jež dnes

slzou lidskou je,

pod poupětem odchází.

Slunce dál září,

však její rosa nikdy už

nebude se chvět,

nikdy už nebude zářit,

však navždy

čistá odchází, jak

může říct slabý povzdech

patřící tobě

“sbohem”