kladeš mi plátky ledu na víčka

a lechtáš mé paty po malíčky

až po zachvění

do posledního vlasu

chceš mě hýčkat

a vést

přítomností minulosti

kreslíš si amforu mého já

a pevně zmodeluješ si mě v pase

napínáš nejtenčí nitky v mém hlase

pomalu

tak pomalu

prohlížíš si trhliny

v mých střevíčkách

a víš

už

stojím na špičkách