Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Bohnice 2010 2.část
Autor: Montrealer (Občasný) - publikováno 19.8.2010 (03:26:27)

      Strach z lidí je častým onemocněním. Odborně se mu kdysi říkalo Sociální fobie, později Sociální úzkost nebo Sociální tenze. Léčit se to teoreticky dá psychoterapií a pozvolným přivykáním na neustále větší skupiny lidí u jinak psychicky kompenzovaného pacienta. V Bohnicích však žádnou snahu o léčení tohoto nepříjemného syndromu nejeví a o léčbu se vůbec nepokoušejí.

      „Sedněte si na místo a počkejte, až na vás přijde řada!“ nařizovala mi Kocúrová na komunitě.

      „Já tu úzkost opravdu nevydržím, musím si jít lehnout.“ tvrdil jsem já. Ignoroval jsem všechny další příkazy a skutečně jsem si šel lehnout. Ulevilo se mi dost podstatně, avšak při nové lékařské sestavě na pavilonu 26 jsem si tím podepsal rozsudek: přesun na těžší pavilon. Možno říci, že na ten nejtěžší, který v Bohnicích existuje a na kterém se používají násilné omezovací prostředky – pacienti jsou tam občas poutání k postelím za ruce i za nohy. Močit mohou jen do bažanta.

 

4. Pavilon 27 – přízemí, zvané Neklid.

 

      Přízemí pavilonu 27 je určeno pro intenzivní léčbu akutních fází psychického onemocnění. Mezi zdravotníky v Bohnicích se tomu oddělení říká Neklid. „Budete-li pořád otravovat, šoupnem vás na Neklid.“ slyšel jsem na různých pavilonech už mnohokrát. Tentokrát k němu skutečně došlo. Přijela ke mně ústavní sanitka se třemi siláckými, ale velice nepříjemnými sanitáři. Ti mě tam dovezli.

      První, čeho si na Neklidu všimnete, je, že tam jsou jen ošetřovatelé a sanitáři s výrazně vyvinutým fyzickým fondem. Sestry tam vůbec nejsou. Neklidu vládne železnou rukou MUDr. Kollár (taky Slovák, možná potomek autora Slávy dcery, ale už uměl dobře česky). Určil mně úplně jinou léčbu, aniž by se zeptal, zda s touto léčbou souhlasím (jak to občas probíhá na "normálnějších" pavilonech a jak by to podle příruček pro pacienty probíhat mělo).

      Já s novou léčbou nesouhlasil a dával jsem to patřičně najevo: odmítal jsem ty nové léky večer brát. Jednou jsem je všechny vyplivl do hrnku a dostal za to trestnou injekci. Bylo mi po ní paradoxně líp. Od té doby jsem bral všechny léky, kromě toho hlavního: večerního Deparkinu. Ráno jsem tentýž lék bez odporu bral, protože mi nepůsobil bezprostřední potíže. Ty působila jen večerní dávka. Ve skutečnosti mně dávali Valproát, což je genericky totéž. Jednou jsem si to večer na zkoušku vzal a měl jsem úzkosti až dlouho přes půlnoc. Takže i nadále jsem večerní Deparkin odmítal a při každé vizitě jsem se MUDr Kollárem hádal. Chtěl jsem návrat ke klasickým antidepresivům, na která jsem byl léta zvyklý.

      Díky odmítání léků jsem byl označen za nespolupracucujícího pacienta a lékaři se neměli k tomu, aby mě převedli na nějaké slušnější oddělení.

      Celkem jsem prožil na Neklidu asi 3 týdny (pamatuji se na 2 víkendy, kdy nebyla vizita, jinak byla vizita každý den, často s primářem Miklóšem). Primář též propagoval Kollárův názor léčit mě namísto antidepresiv Deparkinem. Já nakonec ten Deparkin začal brát i večer, ale to už bylo na jiném paviloně. Na Neklidu jsem jej sveřepě odmítal a žádal o propuštění, čímž bych se nechtěné medikace okamžitě zbavil. Jenže mě nepropustili, i když jsem o to žádal samotného primáře. V takovém případě by se hodil ochotný a movitý příbuzný, který by navštívil primáře v doprovodu svého advokáta, jelikož pokud jsem nastoupil léčení dobrovolně, bez příkazu soudu, je léčebna povinna mě na mou žádost propustit nebo naopak sama argumentovat u Soudu pro Prahu 8 nezbytnost mé další hospitalizace. Takových soudních sporů vede léčebna poměrně hodně.

 


5. Život pacienta na Neklidu

 

      Na Neklidu vás především zbaví všech osobních věcí, dokonce i hodinek, které se uloží do skladu a sanitáři do toho skladu velice neradi chodí. Mobil zůstává uschován u ošetřovatelů a je možno si z něho zavolat jen pod jejich přímým dohledem. Já jsem místo jinak povinného ústavního prádla "uhádal" svoje vlastní domácí prádlo a sešit. Tužka, fix ani propiska už dovoleny nejsou. Pokud jsem si chtěl napsat nějakou poznámku, musel jsem si půjčit u sanitářů obyčejnou ořezanou tužku. Půjčoval jsem si ji velice často. Těšil jsem se na okamžik, kdy se zápisky z Neklidu objeví na Internetu.

      Ošetřovatelé a sanitáři na Neklidu byli velmi často vystresovaní. To vedlo někdy až k surovému zacházení s pacienty. Ošetřovatelé dovedli během 2 minut namontovat na libovolnou postel 2 pásy s poutacími řemeny. Jeden pás slouží k připoutání rukou, druhý pás k připoutání nohou. Obvykle však samotná přítomnost poutacích pádů vedla ke zklidnění pacienta, protože možnost připoutání bezprostředně hrozila. Já na své posteli nikdy poutací řemeny neměl, protože jsem "jen" odmítal večerní Deparkin a nebyl jsem nijak agresivní.

      Na našem pokoji ležel velmi neklidný, asi 15-letý mladík křestním jménem Leon. Byl zřejmě už příliš starý, než aby mohl být umístěn v proslulé dětské psychiatrické léčebně v Opařanech (na silnici mezi Táborem a Pískem). Přestože kulhal, neustále běhal po oddělení a lezl ostatním pacientům do nočních stolků. Byl za to ošetřovateli několikrát silně zpohlavkován, pak dostal trestnou injekci, nějakou "chemickou svěrací kazajku", po které byl několik hodin zcela klidný. Ale vrcholem všeho byl zásah vedoucího ošetřovatele Jakuba Křížka (to jméno je skutečné, podíval jsem se mu po jeho surovém zákroku na jmenovku a bál jsem se, že mi za to dá přes hubu). Křížek totiž dvakrát surově shodil Leona z postele na zem. A nemocniční postele bývají až metr vysoké. Leon byl mladý, měl pružné kosti, nic se mu naštěstí nestalo, ale surový zásah vedoucího směny, který by měl být ostatním příkladem, mě doslova šokoval. Nakonec Leona převezli na jiný pavilon.

      Já si z pobytu na Neklidu pamatuji především trvalou úzkost. Částečně byla způsobena abstinenčním syndromem (absťákem) po odebrání Diazepamu. Tuto část léčby jsem jako jedinou uznával jako adekvátní mé situaci. Ze zápisků však plyne, že jsem se ráno probouzel do depresí, což bylo krajně nepříjemné. Ranní dávku Deparkinu jsem dostával kolem 8. hodiny, večerní dávku jsem stále odmítal. Přesto jsem přes den dokázal číst detektivky, které mně tam asistent nosil z různých pražských knihoven. Dokázal jsem přečíst 300-stránkový thriller za jediný den, takže se asistent dost naběhal. Přitom jízdy do Bohnic via MHD jsou hodně časově náročné: 25 minut v metru, čekání na autobus ve stanici Kobylisy a asi 20 minut autobusem. Všechny dopravní prostředky narvané, zejména ten autobus, obsluhující několik sídlišť. Proto z Bohnic jezdívám výhradně taxíkem.

 

6. Jídelna

 

      Byla to malá, krajně nechutná místnost s nepřetržitě řvoucí televizí. Probíhaly zrovna Zimní olympijské hry, ale nezajímaly mě. Proto jsem dával přednost konzumaci jídla u stolků na chodbě. Pak už záleželo jen na ochotě sanitářů, obsluhujících kuchyň. Pokud byli ve stressu, poslali mě někam. Pokud ne, vyhověli mně. Na chodbě takto jedlo více lidí, takže "televizní" jídelna byla protivná nejen mně.

 

7. Neklid celkově

 

      Vcelku lze říci, že sanitáři na Neklidu až příliš často trpí stressem a vybíjejí si jej na pacientech. Na pavilonech, kde jsou sestry, k násilnostem prakticky nedochází, ale i tam jsou sestry pod trvalým tlakem. Vybíjejí si jej silným kouřením a kafem. Téměř neznám sestru, která by nekouřila. Naproti tomu jsem téměř neznal doktora, který by kouřil. Je to přece zdraví škodlivé. Ale mělo ještě přijít parádní překvapení.

      Ke konci svého třítýdenního pobytu na Neklidu jsem viděl prvního pacienta opravdu na posteli v poutech, připoutaného za ruce a za nohy. Močit musel do bažanta a ležel na pokoji zvýšené péče, do kterého vedlo přímo okno z místnosti sanitářů. Samotný poutací akt jsem bohužel neviděl, ale druhý den tohoto pacienta provázeli dva siláčtí ošetřovatelé. Každý ho držel za jednu ruku a procházeli se s ním po chodbě, aby pořád jen neležel.

 

8. Jak jsem opustil Neklid

 

      Nespokojen s průběhem léčby jsem opakovaně žádal o propuštění. Nejdříve doktorku, zastupující Kollára, pak samotného Kollára  a nakonec primáře Miklóse, který byl při vizitě přítomen. Všichni mně odpovídali, že si to musejí rozmyslet. Nakonec mi primář přišel říci, že mě překládá na pavilon 32, tj. na detoxikační oddělení k samotnému primáři Nešporovi. Ještě měly přijít doby, kdy jsem hořekoval: Zlatý Neklid. Na Neklidu se totiž pacient mohl volně pohybovat po oddělení (byť maličkém), pokoje se nezamykaly a pacient mohl kdykoliv použít svou postel.

 

konec 2.části



Poznámky k tomuto příspěvku
Navždy už bez tebe (Občasný) - 19.8.2010 >

No to sis teda musel uzít, a zrejme, soude podle posledních vet, to nejhorsí asi prijde (prislo)?

 

Kdysi jsem slysela o tom, jak je s pacienty v Bohnicích zacházeno, ale pri myslence, ze bych tam sla (taky jsem kolikrát uvazovala o tom, ze tam pujdu), pocitovala strach, ze by si me tam nechali a uz bych se nikdy nevrátila a ze by ze me udelali pokusnyho králíka. Proto jsem to vzdycky radeji nejak vydrzela zalezlá doma...

 

Tak drzim palce, abys tam pokud mozno uz nikdy nemusel, nebo aspon uz ne na ty nejhorsi oddeleni.

Ale jak vidim, más s tim znacne zkusenosti, ze uz vis, jak se chovat, abys ses tomu nejhorsimu tam vyhnul.

 

Tak preji pekny den, aspon jak moznosti dovoluji a posilam


<reagovat 
 Montrealer (Občasný) - 19.8.2010 > Neexistující> to nejhorší skutečně ještě přijde. jinak díky za zájem.
<reagovat 
 Navždy už bez tebe (Občasný) - 19.8.2010 > Montrealer> No doufám, ze uz to más za sebou...?
<reagovat 
 Montrealer (Občasný) - 19.8.2010 > Neexistující> já tam možná budu muset ještě jednou - kvůli nedoknčené detoxikaci. ale dám si pořádný pozor na výběr lékařů. snad mi v tom pomůže moje psychiatrička.

u Nešpora je sice sympatická soustavná psychoterapie, ale krajně nesympatická jsou ostatní omezení, absolutní zákaz návštěv a náročná pracovní terapie (úklidy, rajóny)
<reagovat 
 Navždy už bez tebe (Občasný) - 19.8.2010 > Montrealer> 

Tak to je mi moc lito.

 

O te detox - by me zajimalo, v cem ta jejich spociva. Da se delat ruznymi zpusoby.(Uz zase mudrcuju!!)

 

Ta pracovni terapie by me taky zajimala - co je na ni tak narocneho?

 

Ale ty navstevy? Myslim, ze pokud by clovek chtel, aby za nim prisel nekdo z nejblizsich(ci kdokoli, jehoz navstevu by si prál) melo by se mu to umoznit.

No, vidis, me zrovna napada, ze bych tam nekdy mohla za tebou prijit...tedy pokud bys opravdu chtel. Rada bych ti nejak pomohla, ale... bohuzel se mi v zivote kolikrat stalo, ze kdyz jsem pomohla, aniz bych dotycnou osobou byla o pomoc pozadana, dostala jsem jeste na frak. V kazdem pripade ale trvám na svem - zalezi jen na tobe, jak se rozhodnes.

 

 

Tak drzim pesti ve vyberu bílejch plástu(tak jim "duverne" rikam:-)

 

 

- pokud bys tam sel.
<reagovat 
Mbonita (Občasný) - 19.8.2010 >
Body: 5
<reagovat 
Montrealer (Občasný) - 19.8.2010 > detox je léčba odebráním zneužívané látky, například alkoholu a léčba tzv. abstinenčního syndromu, který obvykle nastává. já zneužívám léky ze skupiny benzodiazepínů. všechny tyhle léky jsou uklidňující, ale buhužel návykové.

pracovní terapie je nepříjemná svou fyzickou náročností - mně je přes 64 let a u Nešpora po mně chtěli šůrovat podlahy. pak uznali, že to nezvládnu a šoupli mě jinam. to se dočteš zítra.
<reagovat 
 Navždy už bez tebe (Občasný) - 19.8.2010 > Montrealer> 

No to me teda podrz! Celá ta "terapie" - jak ONI tomu rikaj - spocivá jen a pouze v odebrání daných "medikamentu"? Tak tomu ja teda nerikam "detox", ale odvykání. Opravdickej detox je neco jinyho!!!

Myslela jsem si to, ze ten jejich "detox" bude nejaka kravovina... promin mi ten vyraz a i moji podrazdenost, ale na "bily plaste" vcetne jejich metod "lécby" byvam alergická... Obzvlast kdyz slysim neco takovyho.

 

Ja brat takovyhle veci, uz se z toho nedostanu, jak se znam... mívám sklony k závislostem

 

Surovat podlahy jak staryho namornika na lodi? No tak to fakt prepiskli, no...

 

Tak to abych se na tvuj zitrejsi dil psychicky pripravila...

 

A díkes za odpoved :-)


<reagovat 
 Montrealer (Občasný) - 20.8.2010 > Neexistující> šůrování podlah se jako "přínosná" pracovní terapie používá na více pavilonech. přitom jsou na těch pavilonech i uklízečky, ale ty uklízejí jen místa, kam pacienti nesmějí (pracovny lékařů a sester), jinak se flákají, pijí kafe a pokuřují. šůrování je snad nejprotivnější pracovní terapie a pro starší ročníky rozhodně není vhodná.

nevím však, zda je horší denně šůrovat svůj rajón (který nemusí být velký plochou) nebo sdílet místnost a pokoj s přestárlými a dementními pacienty u Krombholze - viz poslední díl, který jsem vložil dneska.
<reagovat 
ich (Občasný) - 20.8.2010 > je to síla...
Body: 5
<reagovat 
Mlž Svatý (Občasný) - 21.8.2010 > jojo zdravotnictkej sysém. taktéž mám občas chuť ho žalovat za těžký ublížení na zdraví. ale to by se asi všichni nasmáli.
Doporučil 
<reagovat 
tuik (Občasný) - 21.8.2010 > aha, uz tu je:)
<reagovat 
tuik (Občasný) - 21.8.2010 >

clovece, to je drsny...

 

mimochodem, zkousel si to publikovat i jinde nez tady? myslim, ze se zrovna tedka o Bohnicich a psychiatricke lecbe celkove docela mluvi, ruzne pripadne zmeny jsou dost aktualni, a tohle je fantasticka reportaz. ja vim! co treba blog na strankach respektu?


<reagovat 
 Montrealer (Občasný) - 21.8.2010 > tuik> ahoj. nechce se mi kvůli tomu otvírat extra blog, když takováhle reportáž se podaří jen zřídka. blog na stránkách respektu neznám, znám blog na iDnes, ale tam je příliš mnoho bloggerů, objevili by mě jen náhodou. nemáš nějaký konkrétnější tip?
<reagovat 
 tuik (Občasný) - 21.8.2010 > Montrealer> 

ted me nic nenapada, ale zkusim se zamyslet. Blog na respektu je ale urcite lepsi nez na idnes - pisou tam zajimavi lide, kteri maji co rict, a je jich o nekolik radu min nez na idnes, kam pise svoje nepodarky kazdy stredoskolak. Zaroven myslim, ze se o podobna temata lide, co ctou respekt, dost zajimaji, zrovna nedavno tam byl o Bohnicich clanek - proto me to vlastne napadlo. zkusim jeste neco vybrainstormovat:)


<reagovat 
dadik (Občasný) - 21.8.2010 >
Doporučil 
<reagovat 
Čtenář - 8.4.2013 > ahoj, chtěla bych se vyjádřit k pavilonu 27. S diagnózou těžké hraniční poruchy osobnosti, která často vedla až k psychotické dekompenzaci jsem tam měla tu čest být hospitalizována několikrát.
Máš pravdu v jednom, tamní praktiky JSOU často neadekvátní.. zároveň je ale často sporné, co v určitých chvílích adekvátní je. Já tam byla kolikrát i 3 měsíce a kurtována (poutána k posteli a to často ne jen ruce a nohy, ale i pod prsama, stehna) jsem byla mnohokrát, protože jsem měla disociativní záchvaty (byla jsem úplně mimo sebe, ale zároveň sobě nebezpečná - vypadá to jako epileptický grand mal) a různě semi-psychotické stavy, které jen těžko šly zvládat jinak. Byla jsem jak na jednotce intenzivní péče, tak i na samotce. Prodělala jsem i elektrošoky.

Pravda je, že primáře/později primářku jsem měla jiné a později naprosto úžasnou ošetřující sestru. Užila jsem si tam své, mnohokrát jsem je nenáviděla a myslím si, že občas byli na mě či jiné opravdu příliš surový, pravdou ale jest, že bych se byla bývala s největší pravděpodobností v té době jinak zabila. Ostatně i tam se mi podařilo si rozpárat ruku tak, že mě museli vést urychleně na Bulovku a zašít to 27 stehy, abych nevykrvácela - měla jsem hlasy, které mi říkaly, že pokud to neudělám, vyvraždí mi rodinu.

Chci tím říct jen jednu velmi prostou věc a to - že nic není černo-bílé!
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter