Říkala bez ostychu:

pro hořkost a vnitřní tíhu

jsi tu s nima...

městskejm básníkům sebrat fixy a pera

peří ke vzletu

už beztak dávno spláchli

 

a byla smutná já taky

s patou na hraně chodníku a stoky

 

Vlak už sjel z kolejí nehvízdal

nemělo smyslu si zalhávat

věděla o krajinách z mých dolů 

jak bylo před lety... za křiku a facek

 

Kamkoli pojedem: stráně s námi

zkřehlý stav a sny

na pomezí ničeho a nic s čekáním

na první ranní...