"Zapni ústřední topení"

je tu zima z našich srdcí

"pojď  si lehnout za mnou"

Obraz křivš visí.

"Počkej, svařím víno"

snad zahřeje aspoň ruce.

"Chce se mi spát"

a obrátí se prudce

na bok.

Skořice voní bytem

slzami hořkne osud.

"Co se stalo, či ještě stane?"

To radši sama rozsuď.

"Spíš už?"

Vezme sklenici vína

a přimkne ji k ústům.....

"Jsi tak strašně jiná!"

Vleze si pod deku

je těžká jako hřích.

"Proč byl si sní?!

A co ten smích?"

"To víno je moc dobré."

Dusno jako pře deštěm

Sklenice se dotkne stolu

obraz křivě pověšen.

Zůstala tu postel

deka

vůně skořice a vína a

jedna duše provinilá