Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
O Sněhuláčkovi
Autor: Čagy (Občasný) - publikováno 4.12.2002 (00:58:25)
                                                                        O SNĚHULÁČKOVI

 

 „Podívej!“ vykřiklo děvčátko. „Sněží!“

„Opravdu!“ zaradoval se chlapec, když vyhlédl z okna. „Tam je bílo!“

Šup do kabátku! Čepičku, šálu a rukavice a hajdy na dvorek, přivítat sněhovou nadílku.

„Tumáš!“ – „Naa!“ – „To studí!“ koulovaly se děti, a když je napadlo, že by mohly postavit sněhuláka, byly už sami jako dva sněhuláčci, jen ta mrkev místo nosu jim chyběla.

Chlapec uválel velkou, holčička o něco menší kouli, dali je na sebe a přidali hlavu. Ještě ruce uplácat, na hlavu dát hrnec, mrkev namísto nosu a pár kousků uhlí na oči a pusu.

„Ten se nám povedl!“ radovaly se děti. Prohlížely si ho ze všech stran a vdechly mu život.

Nejprve se trochu polekaly, když pohnul rukou, aby jim pokynul na pozdrav, ale nebylo se čeho bát, byl to hodný sněhulák.

„Můžu si s vámi hrát, děti?“ zašeptal a znělo to jako rolničky.

Zněly rolničky, byly Vánoce a maminky se divily, co se to děje s jejich dětmi, kam to každé ráno spěchají a co šeptají ze spaní: „Sněhuláčku! Sněhuláčku.“

Byla to zima plná her a rozlehlých sněhových hradů, závodů na sáňkách, lyžích nebo jen tak po prdýlce. A kolik pohádek uměl sněhuláček a kouzel s vločkami!

Pak ale přišlo jaro. Oteplilo se a sníh začal zvolna tát. Tu se sněhuláček musel rozloučit. Rozloučil se s dětmi a jako vlaštovky na zimu odlétají do teplých krajin, on odcházel přečkat léto do země, kde je po celý rok sníh a led a kde žijí lední medvědi, bílí lvi a tuňáci, aby neroztál a děti neplakaly.

Uplynula řada měsíců, co sněhuláček děti opustil, když se v jeho sněhovém domku na břehu Ledového moře rozezvonil telefon:

„Tady sněhuláček,“ představil se sněhuláček.

„Ahóóój!!“ zazněl sbor dětských hlásků na druhém konci drátu a pokračoval ve zpívání: „To jsme MY! DĚTI! SNĚŽÍ!! Už zase sněží! SNĚHULÁČKU! Můžeš se vrátit! Sněží..!“

Sněhuláček se dvakrát nerozmýšlel a hned nasedl na první sáňovlak, který jel tím směrem, aby dál hrál dětská srdce a učil je nebát se sněhu, který není nic než voda.

A jestli neroztál, hraje si s nimi dodnes. A jestli roztál, nebo pokud snad roztaje, děti si postaví nového sněhuláčka. A vdechnou mu život. A budou si s ním hrát. Až do jara.

 

 

 

 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Viv (Občasný) - 4.12.2002 >

 Je to hezoučký - dětský - milý :o) Líbí se mi tooooooooooooo :o)

V předposledním odstavci máš místo "hřál" - "hrál"


Body: 5
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 4.12.2002 > Ty jo, děti zatím nemám, ale jako by to četl člověk některému před spaním, moc hezky napsané s tím sáňovlakem:-)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 4.12.2002 > Tak to se mi líbilo!!
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter