Jako páv vějíř složil

nerozum....

ví už, že láska je

opium....

a taky dar....

spoustu, spoustu může

ti dát....

i když už znáš

zdravotní sklenic

stav....

a hlodá v tobě

vlkodav....

a ona?

dělá šéfovi kanape

vem ho

ďas....

a má mu stále za zlý

že ho žádná

neodmítá....

přitom každý dá jen

fůru vzlyků

a věčně sám se

ve splínu

zmítá....

ve svým pánským

funebráckým blues....

a ona doma vaří

buřtguláš ...

a je krásná

až srdce usedá....

v hlase má něco

pohanskýho...

a je s ním

ráda

dnes tam 

 kde teče

proudem víno

a čas

.....