Pouštní růže

Zkus,hochu najít v poušti studnu

musíš jít až tam, kde brána hvězd otvírá zlaté světlo nádhery

vodopád stříbrných světélkujících cinkajících perel

žíznivých poutníků.

Kráčel kdysi bosý chlapec horkým pískem

už mnoho dní

nevnímal už ani pouštní polední žár

cítil, že jeho nohy se už jen lehce dotýkají písečných dun

časem z něj zbyla jen vzpomínka

neboť čas roztál a vypařil se v horoucím chvějícím se vzduchu a zbyl

jen písek a žár.

Chlapec plul peklem pouště jak beránek po obloze a v misce z dlaní nesl několik krůpějí vody.

I stalo se v oněch dnech, že jedna z krůpějí ukápla d ožhavého písku.

V tom okamžiku na onom místě vykvetl divukrásný květ, který ale pouštní vítr smrti a zmaru rozfoukal do všech světových stran, aby se nikdy nikdo nic nedověděl.

Čas se proměnil v tetelivé chvění na neskutečně modré obloze, kde mají svůj domov všechny nezrozené děti bláhových snů a nadějí.

Zkus hochu najít v poušti studnu..