Tím hrotem vbodl se v pětilist jsou zde

seděl naproti vedle přes ulici když klekání

přišlo nenadálé

        v ohybu kolen 

        tak poznali jsme chvilku svatou podle tání 

        chvíli tichou ohýbal vítr s ševelením jemným 

        toto ave květin a trav

Tím hrotem vbodl se v roucho beránčí plné již háčků třpytek

v mase zaseklých 

        a ústa dál pokojně přežvykují

        po kameni drsném přejíždí jemná dlaň 

        nezraněna pokolikáté už?

V kruhu malý kroužek utajený přerývaný dech nesedl

ke stolu 

nezapálil svíci jen hlesl 

v hrůze novoluní přiškrceným hlasem 

jsem či nejsem spasen?