TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 25.5. Viola

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Slavík
Autor: Věza (Občasný) - publikováno 6.11.2012 (14:24:47)

jafa (Občasný) - 3.1.2013 > řekla bych, že je to moc hutný co se týče poetismů - a některé z nich nejsou obratné. Líbilo by se mi jich tam o něco míň a aby byly přesnější. Odvádějí pozornost a činí příběh nepřehledným. Některé ale opravdu líbí, třeba úvod, úplně vidím krajinu, na kterou padla tma. "Kapky pláče" už nevidím, zdají se mi vnějškové. Stejně tak ty antropomorfizované řasy. Líbí část o úzkosti a i to o těch obavách i přes jistou nehledanost příměru (ale správně je "projíždějí"). Taky líbí závěr - jak se opony vztahují jak k víčkům tak (maximalizované) k obloze. To je působivý, tohle prolínání malého s velkým a nakonec vztažení k motivu ze samého úvodu. I když zas ten poslední verš má v sobě něco kostrbatého.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli jafa

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný)