Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 27.4.
Jaroslav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Kouzelný dědeček z kolekce migrace z LiTerra
Autor: pavelskalicky (Občasný) - publikováno 13.12.2012 (08:15:24)
další>
Ten den se mi v práci moc nedařilo a tak jsem uvítal zvuk gongu, oznamující konec pracovní doby. Nasedl jsem do svého čtyřkolého miláčka, otočil klíčkem v zapalování a polechtal pravou nohou plyn. Jelikož už byla skoro tma a do toho ještě mlha, jel jsem skoro krokem a vymotání ze sídliště mi trvalo déle než obvykle. Měl jsem před sebou poslední přechod před rychlostní silnicí, když tu mi před auto skočil nějaký stařík.
Nechci se chlubit, ale moje reflexy jsou bleskově rychlé. Ve zlomku vteřiny jsem dokázal pustil plyn, sešlápnout brzdu (předesílám, že toto oboje jednou nohou), šlápnout na spojku a vyřadit rychlost, zatáhnout za ruční brzdu a v duchu dědovi vyspílat velmi nevybíravými slovy. Zastavil jsem tak, že svým šouravým pohybem mi plátěnými kalhotami leštil masku auta. Zvedl ke mně hlavu a já jsem překvapil sám sebe a nezačal jsem mu nadávat – jen jsem mu s blahosklonným výrazem ve tváři pokynul, aby klidně pokračoval v krasojízdě. Když už skoro přešel na druhou stranu a já už zařadil za jedna, abych vystartoval dál, objevil se najednou u okna.
"Děkuji ti, že jsi mne nechal přejít," pronesl a mne překvapila síla jeho hlasu. Jako bych ani neměl zavřené okno. "Za to ti splním tři přání." Kouknul jsem do zpětného zrcátka a uviděl šňůru aut za sebou. "Dobrá, nechceš zdržovat provoz. Tak si něco vymysli a stačí, abys to vyslovil. Ale vybírej dobře." Auto za mnou zatroubilo a když jsem se opět zadíval před sebe, děda byl pryč.

"Zvláštní," pomyslel jsem si. "To mi asi nikdo neuvěří." A rychle jsem šlápl na plyn.
Za pár minut jsem už uháněl po rychlostní silnici a hlavou mi stále vrtala ta příhoda. Na jednu stranu jsem nevěřil na pohádky, na druhou stranu vymýšlel, jaké přání bych dědouškovi předhodil. Najednou přede mnou nějaký chytrák udělal myšku a ještě zatroubil. Rychle jsem šlápl na brzdu.
"Poser se, ty debile," zařval jsem, až jsem si zaprskal sklo. Černý Passat prudce zastavil u krajnice a z něj vyskočil mladík. V očích hrůzu, na tváři překvapený výraz a na bílých lněných kalhotách vzadu se zvětšovala hnědá skvrna. "Ty vado, ono to fakt funguje," blesklo mi hlavou. "Tak jedno přání jsem hloupě vyplácal, ale aspoň vím, že to je pravda," pomyslel jsem si, když jsem nešťastníka nechal daleko za sebou. "Teď musím mluvit opatrně, abych si zbylý dvě přání mohl doma pořádně promyslet." Trochu jsem i zpomalil a zase začal přemýšlet, o co bych si tak mohl říct. Vědecké výzkumy však ukazují, že muži se nedokáží soustředit na několik věcí současně. Na poslední chvíli jsem v zrcátku uviděl starou škodovku, jak si to šněruje z pruhu do pruhu a na poslední chvíli jsem uhnul, aby to do mne nenarazila. Adrenalin mi opět stoupl a opět si o řidiči pomyslel něco hodně sprostého.
"Třeba to do mě naboř, ty blboune blbá," zahulákal jsem na něj z okénka a než mi to došlo, ozval se ošklivý zvuk skřípějícího plechu. Nejdříve jsem si dal pár facek za další vyplácané přání a pak jsem šel dát pár facek tomu troubovi ve škodovce. Policisté přijeli za půl hodiny (což bylo extrémně rychle), za další půl hodiny jsem mohl pokračovat domů. Skřípal jsem zubama a v duchu jsem si nadával.
"Doufám, že alespoň to poslední dovezu domů a použiju na něco užitečnýho a smysluplnýho," honilo se mi hlavou. Dupal jsem na plyn a uháněl obcí jako blesk. Už jsem byl skoro doma, když jsem přehlédl značku práce na silnici a vletěl jsem do vyfrézované vozovky. Kdo někdy vyzkoušel školu smyku, ví o čem mluvím. Auto začalo plavat, drnčet, klepat se, nadskakovat, kvílet a vůbec vydávat podivné zvuky. Brzdil jsem zuby nehty a snažil se udržet téměř neovladatelný vůz na silnici. Měl jsem štěstí – po chvíli brzdění a kroucení volantem jsem zastavil. Vydechl jsem si úlevou, ale auto moc v pořádku nebylo – v motoru něco klepalo, kamínek mi na čelním skle udělal pavouka, všude kolem smrděla spálená guma pneumatik.
"Se rozpadni, ty popelnice," přátelsky jsem svého miláčka pohladil po palubní desce. Ozval se rachot a dílo zkázy bylo dokonáno. Poslední přání bylo v tahu a já jsem seděl na studené a mokré silnici mezi hromadou součástek. Schoval jsem hlavu do dlaní a přemýšlel, co řeknu ženě. Pravdu? To bych to schytal. Položená ruka na rameno mne polekala, že jsem málem dostal infarkt. Přede mnou stál kouzelný děda.
"Vy jste mi dal, dědo," pokýval jsem smutně hlavou.
"A proč já," podivil se staroušek. "Co sis přál, to jsem ti splnil. Je něco v nepořádku?"
"Nešlo by to nějak vrátit?" zaprosil jsem a upřel na něj psí oči. "Nebo ještě jedno přání? Prosím." Nejprve zavrtěl hlavou, když ale viděl tu spoušť kolem nás...

Měl jsem před sebou poslední přechod před rychlostní silnicí, když tu mi před auto skočil nějaký stařík. Zmáčkl jsem klakson, až se dědoušovi zježily vlasy a rychle uskočil do bezpečí na chodník.
"Sebevrah," blesklo mi hlavou a zařadil jsem za pět. Dneska to možná stihnu domů v rekordním čase.


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 (2) 3
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter