Dračí

Okna  uplakaná deštěm,

Rozpité šminky šedi prachu

V únorovém podvečeru

Štětcem

Maluji pamětí lásku

Srdce se vzpírá strachu

Člověk  člověku katem je

A k popravišti kráčí

Boty vyšívané zlatem

Krev nevinná až  smáčí

Krůpěj za krůpějí

Proudy ohně z krve dračí

Rudá ze vzpomínek nevymizí

Ať již meč vlastní je či cizí

Na botách opět zaleskne se zlato

A drahokamy

Všichni  zavřem oči  v dálce jednou sami

Vůkol jen  rozmazané bláto

A ticho, nebo pláč?

Nebude, kdo by zašeptal

Cos byl asi zač?