Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 18.4.
Valérie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Miluje mě
Autor: carisimo (Občasný) - publikováno 5.2.2013 (21:21:01)

Miluje mě..

 

 

Jako holka jsem nikdy neměla vysněný idol. Nikdy jsem nepřemýšlela, kdo a proč by se mi měl líbit. Herci, zpěváci, sportovci - to šlo mimo mě, netoužila jsem po slávě. Přesto jsem ve společnosti ostatních dětí nějak vyčnívala, i když jsem byla nejmenší. Prostě jsem nikdy nezapadla. Nikam. Myslím, že jsem všechny rozčilovala, že jsem a že jsem, jaká jsem. Nevnímala jsem, že jsou hezcí a oškliví lidé. Byli jen ti, se kterými jsem chtěla být a se kterými ne. Vlastně jsem měla raději zvířata, než lidi, dovedla jsem zalézt mezi kočky na půdu a vydržela jsem tam celé hodiny, nikdo mě nehledal.

 

Pamatuješ? Scarlet přežila a kdo byl s ní, ten také, i když to nebylo vždy právě fér. Život není fér, vnímám to tak. A také, ona věděla, jakou cibuli má koupit, i když nosila šaty, které by si tamější dámy na sebe nevzaly. Jenže ty dámy neuměly koupit tu cibuli, chápeš? Nakonec měla dítě, které si tak moc přála, i když ji to stálo skoro život. A Rett se k ní vrátil, alespoň to tak z dálky vypadalo, byli asi šťastní. Já se již vrátit neumím, vím to již hodně let, prostě můj příběh má jiný konec.

 

Na Scarlet prostě nemám, neuměla bych být tak tvrdá. Nevadí, stejně ji mám ráda, takovou, jakou si ji vymyslela ta paní.

 

Scarlet? Ne, raději ne, víš přeci, co řekl Rett nakonec? Quiet frankly I dont give a dam… on kecal, viď? (tohle slovo miluje maličká) Lidé něco jiného říkají a něco jiného myslí. Čti mezi řádky, jak to myslel doopravdy. Víš, proč to tak je?  Protože se bojí sami sebe, bojí se přiznat si pravdu, nebo spíš to, co za pravdu považují. Proto zavírají oči a… kecají.. Rett - on si jen neuměl přiznat, koho má doopravdy rád. Nechtěl, bál se sám sebe. Bylo toho na něj moc. Muži si právě tohoto nikdy nepřiznají, tedy.. že je něčeho na ně již příliš.

 

Včera jsem si udělala radost, když ty sis koupil boty. Nevím, co by mi řekl Rett, asi by se mi smál. Ale potkaly jsme se s Kamilou ve školce a šly spolu i s holčičkami nakupovat. Dlouho jsme si povídaly a já si koupila Charlie silver, stále jsme tu vůni zkoušely a Kamile se moc líbila. Probraly jsme život a já přišla s maličkou domů o hodinu déle, ve čtvrt na osm. Před šestou vyzvedávám maličkou ve školce.

 

Nemůžu to dělat, nemám ráda, když maličká pláče, když se mě ptá, jestli mě to bolelo, jak mě tatínek uhodil. A já jí to vymlouvám, ona se tak podívá a povídá: „tak proč sis dávala ruku před obličej?“

Nesnažím se jí vysvětlovat, že tohle nebolí, že mnohem víc bolí slova, co při tom musím vyslechnout.

Není to o tom, že bych nedokázala žít jinak, jen já nemohu, když nechci, aby to odnášela maličká. Nechci, aby plakala, jako včera. Příště si to rozmyslím, ukrást si jen tak hodinu pro sebe. A ještě s Kamilou, která odešla od manžela, protože ji bil, sprostě nadával.. Ale já byla přece jenom nakupovat? Jen jsem to neohlásila předem. Ano, pak jsem telefonovala, dala jsem zprávu, kde jsem - ale to se nepočítá. Šla jsem jen tak, že mě to napadlo, že jsem chtěla to Charlie. A potřebovala jsem něco na koberec, vylila se mi pračka, musela jsem to vyprat.

 

Jdu si uvařit kafe. Nemá cenu se v tom šťourat. Budu se snažit, abych se smála, ale zapomenout nemohu. Ono se to zase bude opakovat, ja už to prostě znám.

 

I inteligenti mohou být surovci a hulváti, většinou to tak v životě bývá. Myslím, že není vhodné, abych o něčem, jako dnes píši, se třeba jen zmiňovala. Ale jak ti mám pak vysvětlit, o čem je život? Můj život? Nic se neděje, jsem zvyklá. Přežiji i dnešek.  Pamatuješ,jak jsem povídala, že můj život je proplouvání mezi kusy ledových ker? Ale na druhou stranu, to Charlie tak krásně voní, mám z něj radost.

 

Otec mé maličké je prima chlap, nikdy by od nás neodešel, ani by mě nenechal odejít. Raději by mě zabil. To nejsou jen slova, to je fakt. Umíš si to představit? Když tě někdo drží pod krkem, ty se nemůžeš nadechnout a jen slyšíš ledovej hlas, jak syčí neboj se, tentokrát tě ještě nezabiju, tentokrát ještě ne.. A ty se nebráníš, přeješ si, aby už byl konec a ty jsi měl od všeho pokoj. Necháš ty ruce, aby svíraly tvůj krk a stane se z tebe hadrová panenka, vláčná hmota, co čeká, kdy se z ní  doopravdy ta věc stane.

A pak, pak na všechno musíš zapomenout a žít, jako by se nic nestalo, protože není jiné východisko. Usmívat se, a v hlavě máš pořád slova, co se nedají nikdy vymazat. Jeden rok, druhý, třetí.. A dívat se na své děti a jejich milujícího otce. Proč člověku nejvíc ublíží ti, co ho prý nejvíc milují? Kde je hranice lásky? A co je láska a co již ne? Ale.. Rett tu Scarlet přeci také miloval??



Poznámky k tomuto příspěvku
lada34 (Stálý) - 6.2.2013 >
Body: 5
<reagovat 
tetris olubimcum (Občasný) - 7.2.2013 > Je hrůzná doba uzavřenejch rodin. Taky jsem vzešel z podobnýho prostředí. A předevšim vztahu prvních dvou vychovavatelů. Dneska je mi čtyřicet, na veřejnosti sebejistej bóreček, jen každou noc se třikrát probouzim hrůznejma vzpomínkama na dětství. Můžu mít všechno, žiju ale sám. Nechci, aby to někdo viděl. Bojim se, že možná nevědomě, šířil bych tohle zlo dál. Smilujme se nad dětma. Neberme jim právo na pochopitelnej svět. Nevýměňujme jej za falešnej pocit bezpečí, blaho z vůně druhýho pohlaví a lenost prát se z vlastníma chybnejma návykama. Mít rád je jinak.
<reagovat 
carisimo (Občasný) - 7.2.2013 > .. co to je "mít rád"?
<reagovat 
 tetris olubimcum (Občasný) - 7.2.2013 > carisimo> Až to dopíšu, dám vědět. Bohužel, zatim deset let práce a patnácet normostran stačilo jen k přesný definici, co to není.
<reagovat 
carisimo (Občasný) - 7.2.2013 > Hezký přístup. Když vypustíme všechno, co to není, třeba jednou něco zůstane. Profiltrovat život, procedit názory a návyky.. všichni se budeme divit, co zůstane..
<reagovat 
 tetris olubimcum (Občasný) - 7.2.2013 > carisimo> Jo, takhle by to šlo. Přísná introspekce. Chce to ale čas a strašně moc energie. Těch ale není nikdy dostatek. Já to už asi zvládnu, ale jen díky několika náhodně se sešlým málo-pravděpodobnostech. Většina se utýrá. Terorem za maskou lásky, v rodinách zvlášť. Jak my dnes nechápeme krutost středověku, naši potomci zas tohle. Jak to mohla společnost desítky let přehlížet?
<reagovat 
carisimo (Občasný) - 7.2.2013 >

A co takhle si připustit, že Život se má žít a ne protrpět? To poznání hodně bolí - právě protože máme zažité své algoritmy a nechceme připustit, že jsou špatné.. Můžeme otevřít oči.


<reagovat 
 tetris olubimcum (Občasný) - 7.2.2013 > carisimo> Obávám se, že výsledek mého zjištování bude tento: je potřeba zajistit, aby "vlastníci" nesměli dětem rozštípávat mozky. Co se pokazí do čtyř, už totiž vrátit nelze. Dá se s tím pak už jen naučit žít. S bolestí. Vychovat ze sebe upřimnýho masochistu. A lháře před synovci a neteřemi, kteří si budou nadosmrti myslet, že jsem byl ten nejveselejší člověk, co kdy poznali.
<reagovat 
carisimo (Občasný) - 7.2.2013 > Jak to chceš zajistit, když "vlastníci" vůbec nechápou a obávám se, že ani nepochopí, co dělají dětem o kterých tvrdí, jak je milují...?? Středověk měl své mouchy a současnost má své masařky.. jenže to pochopí až budoucí pokolení. A jak v tom máme dnes žít?
<reagovat 
 tetris olubimcum (Občasný) - 7.2.2013 > carisimo> Žádný jednotlivec svět nic moc nezmění. Ale já odevzdám potomkům text. Zase jen korálek do mozaiky, ale snad důležitý. Všichni jsme jen uzlové v síti, skrze některé se ale ovlivňuje budoucnost důrazně. Mám spoustu nectností, mám ale i přednosti. A jsem (původem od zlých úmyslů) vycvičen, umět se prodat.
<reagovat 
carisimo (Občasný) - 7.2.2013 >

Právě jsi tu popsal, jak jednotlivci mění zemskou kouli k nepoznání (jen o tom zatím nevědí) :)

Vše má určitou setrvačnost a vnitřní zákonitost, ale....


<reagovat 
 tetris olubimcum (Občasný) - 7.2.2013 > carisimo> No ty ses mi dneska trefila do přemejšlení. Rád jsem s tebou pokecal. A ať to uzavřu nečím konkrétnějším bez Ale;). Přestože my dva toho příliš v životě nenajucháme, naše děti (já genetický děti nemám, nepotřebuju, všechny děti světa jsou moje) budou trpět méně. To je naše práce. Odměn se za ni dočkáme pramálo, nebudeme li ale podvádět, potvrzení od druhých nám třeba nebude. V povídce jsi načrtla skutečný problém doby. Tedy i Ty na tom děláš. Nejsme sami a - bude nás přibývat. Ale teď už ke strojům, ke strojům! Naší poctivosti a práce je potřeba. Bude líp.
<reagovat 
 tetris olubimcum (Občasný) - 7.2.2013 > tetris olubimcum> A to nejdůležitější, z čeho pramení muj zkrývaný;) optimismus. Věda. Lidské dovednosti. Už dnes pracují první tokamaky, stroje na výrobu energie zadarmo. Do tří generací to tu je. Všem lidem budou k dispozici přebytky. A protože nebude potřeba pro zvýšení svého blahobytu obírat druhé, svět se OPRAVDU hodně změní. Vzhůru!
<reagovat 
sartre2 (Stálý) - 26.2.2013 > ..hmm..i svět se mění a vše je v pohybu..ale zásadní pravidla by měli být..úpřimně..někdy v této nano době se probouzí anomální pudy v touze po spravedlivosti..třeba v té aroganci moci vlastnictví a ubližování některých lidí..dětem a jiným..byť klaníme se humanismu..trochu rozumíme i slovu šáriá
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter