Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Nezvratný osud 3. z kolekce Povídky
Autor: lada34 (Občasný) - publikováno 6.4.2013 (16:38:44)
další>

     Léto roku 1985 bylo studené a deštivé, jako náš vzájemný vztah se ženou. Po mnoha letech zdánlivého klidu a pohody, přišla manželská krize se vším, co k tomu patří. Hádky, nervozita a lži byly na denním pořádku. Já jsem v té době pracoval jako hasič, dříve vlastně požárník, v turnusových směnách, tak že jsem doma moc nebyl. Myslel jsem, že společná dovolená by náš vztah mohla zlepšit, a tak jsem se rozhodl, že si s Lenkou promluvím. Nejdřív odporovala, že není o čem, ale nakonec jsem jí přemluvil. Začala tím, co všechno jí na mě vadí. Že nejsem často doma, že jsme spolu nikde nebyli dva roky, že už jí nemám rád a že se vůbec nezajímám, jestli je šťastná. Snažil jsem se jí vysvětlit, že chci, aby se náš vztah zlepšil, ale že musíme chtít oba a navrhl jsem společnou dovolenou. Nejprve nechtěla ani slyšet a odešla s tím, že není o čem se dál bavit, ale za dva dny přišla s tím, že tedy souhlasí. Zdálo se mi, že i společné přípravy na dovolenou nás trochu sblížily. Byla polovina srpna, počasí se trochu umoudřilo a tak jsme vyrazili na dovolenou do podnikových chatek u Jesenického rybníka. Těšil jsem se do lesa a manželka na koupání a opalování. Prvních pár dní jsme byli ve vztahu tak nějak opatrní, ale pojednou mne na procházce sama vzala za ruku. Večer jsme seděli u ohně a opékali buřty. Lenka přinesla deku, sedla si vedle mne a přitiskla se. Položil jsem jí ruku kolem ramen a políbil jí. Ten večer přišla a sama vklouzla do mé postele. Bylo to poprvé po více jak půl roce. Spát jsme šli opravdu hodně pozdě. Byla to zase Lenka, tak jak jsem jí znal. I po návratu domů se vše změnilo. Zase jsme trávili večery spolu, chodili jsme nakupovat a povídali si. Vůbec by mne nepadlo, že by se něco mohlo změnit.

       Byl podzim, studený vítr otrhával ze stromů poslední barevné listí, promíchával je s drobným deštěm, aby mi je pak připlácl na stejně již studený a zmáčený obličej. Zvedl jsem límec kabátu a se skloněnou hlavou se prodíral proti větru, který jakoby schválně zesílil. Byl jsem sice trochu rozladěný, ale domů jsem se těšil. V poslední době to mezi námi opět klape a myslím, že i žena je konečně šťastná.  „Ještě dva bloky, minu cukrárnu, pak oděvy a jsem doma“, přemýšlel jsem nahlas.  Vyběhl jsem po schodech a strčil klíč do zámku. Trochu mne zarazilo, že bylo zamknuto. „Lenka by měla být přeci doma“, pomyslel jsem, ale nějak zvlášť jsem se tou myšlenkou nezabýval. Otevřel jsem dveře do předsíně a zarazil jsem se. Přepadl mne tak děsivý pocit, že jsem nemohl dýchat, srdce mi bušilo a hrdlo jsem měl stažené. Pomalu jsem vešel do obývacího pokoje a uviděl Lenku ležící na podlaze v kaluži krve. Oči měla otevřené a zdálo se mi, že se na mne dívají a že v nich vidím smutek a výčitky. Proč jsi tu nebyl, proč jsi mi nepomohl. Vykřikl jsem hrůzou a nespustil zrak z jejích očí. Myšlenky, které mne probíhaly hlavou, nelze zachytit ani popsat. Teprve nyní jsem si všiml, že vedle sedačky u okna leží neznámý muž. Vycouval jsem z bytu a zavolal záchranku a policii. Pak jsem se zhroutil.  

    Ležel jsem v nemocnici, a i když jsem byl pod sedativy, stejně se mi honily myšlenky hlavou. Těch „proč“ bylo nespočetně. Pokaždé, když jsem zavřel oči, viděl jsem pohled mé ženy.

     Od policie jsem se dozvěděl, že našli Lenky deníček. Ten muž byl Lenky milenec, a protože jej opustila, tak jí v záchvatu žárlivosti zastřelil a pak spáchal sebevraždu. Rozešla se s ním hned po dovolené a chtěla žít opět se mnou. I když rodiče celý byt uklidili a všechny věci, co by mi Lenku připomínaly, odvezli, stejně mi trvalo několik měsíců, než jsem začal zase normálně žít. Chodil jsem po bytě a všude jsem Lenku viděl.

     Ať to bylo s Lenkou jakkoliv, otázky kterých byl nespočet, již nikdy nikdo nezodpověděl.    

                                  



Poznámky k tomuto příspěvku
lada34 (Občasný) - 6.4.2013 > Toto není můj příběh, ale je z okolí známých kolem Sadafa. Je asi 20 let starý.
<reagovat 
sadaf (Občasný) - 6.4.2013 > No Lado34, napsal jsi to skvěle!
Já jsem sice tehdy nebyl doma, ale šok to byl pro celý vchod veliký. Znal jsem jeho i jí velice dobře, on byl tehdy mladý hasič, ona velmi pohledná žena a měli tehdy cca 5ti letého kluka. On je dnes velitelem hasičů a představ si, že pak ještě dlouho v tom bytě, kde se to stalo bydlel. Pak jsem se odstěhoval a dnes ho vídám už velmi sporadicky.
Díky za zpracování!
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 6.4.2013 > sadaf> Díky moc. Jen jsem v tom fofru zapomněl na to dítě. Snad to tolik nevadí.
<reagovat 
Zazo (Občasný) - 6.4.2013 > achjo, co se to s těma lidma stalo..jednomu je smutno..
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 6.4.2013 > Zazo> Díky moc.
<reagovat 
Marten (Občasný) - 7.4.2013 > Z toho jde mráz po zádech. Myslel jsem že je to jen povídka. netušil jsem že se to stalo. Je to tedy síla.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 7.4.2013 > Marten> Bohužel je to pravda. Díky.
<reagovat 
Path Adamski (Občasný) - 7.4.2013 > nebudem ti do toho kafrať, o tom, že je to napísané až "remeselnícky zručne " sa nemusíme baviť. osobne ma trochu sklamal záver, myslím v rámci istého hutnejšieho spracovania námetu- v tvojom prevedení mi to prišlo tak "priamo narýchlo "- ale ako som spomenula, napísané kvalitne
<reagovat 
vilma999 (Občasný) - 7.4.2013 > Překvapilo mne že je to skutečné.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 7.4.2013 > vilma999> Díky moc.
<reagovat 
Path Adamski (Občasný) - 7.4.2013 >
Body: 5
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 7.4.2013 > Path Adamski> Děkuji za body. Jak jste četla v poznámkách příběh mi v kostce vyprávěl Sadaf, ale jen tak telegraficky. Větší podrobnosti jsem neměl. I tak děkuji.
<reagovat 
 Path Adamski (Občasný) - 7.4.2013 > lada34> práve preto. práve kvoli tomu, že píšeš neskutočne ľahko a plynulo, čakala som, že neostaneš iba v roli istého "opisovatela " ale dáš tam trochu viac seba a "vyšperkuješ " to- myslím že rozumieš. A nevykaj mi, až taká patologická schizofrenička zasa nie som.
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 8.4.2013 > Path Adamski> Tak že děkuji za tykání. Příště popustím uzdu své fantazie. Já nejsem vůbec profesionál. V šedesátých letech jsem byl tři roky v Indii a tam jsem zachytil prvé dva zvláštní příběhy a začal jsem je sbírat. Někdy v roce 1980 jsem to všechno přepsal jako povídky. No a teď občas nějakou upravím a pošlu na Totem, nebo když mi někdo přidá námět jako SADAF tak to upravím a pošlu také. Tak že díky za trpělivost při čtení( zjistil jsem že lidi dnes nemají rádi dlouhé povídky) a přeji krásný den.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
0 0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 21 22 (23) 24 25 26 27 28 29 30 31 32 34 35 36 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 89 90 91 92 94 95 96 98 100 101 102 104 105 106
107 109
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter