TAK VÍTEJ VE VIRTUÁLNÍ REALITĚ

(A NENAVŠTĚVUJ TŘINÁCTKU KOMNATU ANI TŘINÁCTÉHO KVĚTNA)

Je líbezná, je významná, je v jednom kuse pokroková

píše jako bílá křída Odysseu lásky ze špacíru prorokova

když ji to chytne za srdce, nemusí ji to chytat za dlaně

význačný vzkaz k jejím nohám: CTĚNÁ LADY čte si zcela náramně

tahle ovce není černá – tahle slečna není chovná

mám pro její hlas souhlas: ŽÁDNÁ SE TI NEVYROVNÁ

stále bude něco namítat, že není „Dámou ve zlatém“

že nechá být speciál kaviár, že neprožívá úděl štěstí v kvádru hranatém

samozřejmě nemá sklony proto nikdy vypadat pod obraz strnule

září velkou ženskostí, vrozený sličný pohled nerezne jak formule (jedna)

hormon její kapely hraje teď blízká setkání třetího druhu

myslela si, že postačí 3D a brejle odloží komusi z kruhu

chtěl bych časté setkání zblízka a její bezprostřední reakce

slibuji že zařídím vše potřebné, že spolu vyzkoušíme atrakce

v kruhu jejích přátel jenom jeden (?) prý bude dítko Štěstěny

zdvořilá jak víla, pestrá jako duha, nezapomenutelná díky své prozíravosti u ženy

vede kategorii všech fešand, já jsem podnikavej surfař a né prkno

nelze bez ní vydržet, na souši nelze bez ní existovat, kéž by propuklo terno

nelze napovídat šeptem, aby zbytek více netrklo, nikdy nikde nic neškobrtlo

Mia má všech sedm divů světa celistvě pohromadě, vyrovnaně, spořádaně, hurá na ně

na den Matek já jsem šroubek, ale nikdy spratek, floutek, chabý pozér

chtěla Fanfána Tulipána, aby jí nadělil hrst kouzel ze zahrad, co má Kozel

dominanta regionu, Mia nezapře svou zvědavost

dotyčná chuťovka Máje? Medvědice s medovými sny, Sblížení a přilnavost

propiska Svijany píše, Kněžna mnohé štamgasty oslovuje blíže

rád si na ní počkám, až milostivě vyleze ven ze své skrýše :-)

http://www.youtube.com/watch?v=BznExwnahBw

BOMB THE BASS (DON'T MAKE ME WAIT) 1988

SOUNÁLEŽITOST ŠEŘÍKŮ A MIA JE VYTŘÍBENÁ VÝTVARNICKÁ PODÍVANÁ,

ZA KAŽDÉHO POČASÍ SKVĚLÁ INSPIRACE... créme de la créme...

créme de la mure značí černé ostružiny v likéru

pro MC Solaara Caroline, ale pro jiného Mia...

http://www.youtube.com/watch?v=FSehXazNLFU

TROJRUŽA

Čiže si dlho vyberali dary

dve hrdé dcéry kupcove!

A tretia – čo? Tá nechce? Tá mu vari

slovíčko márne nepovie?

„Mne nič. Len, aby zadosť bolo zvyku,

aj to ti nechám na vôlu:

ak zbadáš niekde na šípovom kríku

tri ruže kvitnúť pospolu,

odlom mi ho a dones na pamiatku

ten pekný šípik plodivý.

Jedna ruža mi teba, jedna matku

a jedna sestry oživí.“

„Ak nechceš viac, i takto nech sa stane.“

Pohli sa lode od brehov.

Žiadala málo, ale skromné prianie

je často prianím múdreho.

A mala pravdu. Na zvíchrenej vode,

ťažké a plné tovarov,

sa v náhlej búrke potopili lode.

Ďaleko bolo od darov –

už kupec, chudák, sotva sluby splní.

Veď myslel celkom na iné,

keď bez vlády ho vyhodili vlny

v akejsi cudzej krajine.

„Už nemám nič, už mám len život holý.

No práve za ten vďaka ti.

Ach, čudný kraj. Aké je ticho v poli!

Čudný, hej. Ako zakliaty.

A, pozri, ruže! Kde sa tu len vzali?

Hneď tri na jednom konári.

No, bude darček, čo už aký malý.

A keď sa prvé podarí...“

Nedohovoril. Sotva šípik zlomil,

zablýskalo sa kdesi z hôr,

zo všetkých strán sa rozduneli hromy.

A zrazu zastal pred ním tvor.

Tvor – ani človek, ale ani zviera.

Tvár – ani huba, ani tvár.

Má čosi z vtáka, čosi z netopiera.

Len v očiach taký ludský žiar.

„Ja som tu vládca! Nedovolím, aby

mi kradli ruže v záhrade!

Kto si ty vlastne, že ťa musím zabiť?!“

Zas len bol kupec na rade

o živoť prosiť. A len pravda holá

mohla mu pomôcť z tolkých ziel.

Rozpovedal ju teda, aká bola,

pre koho to tie ruže chcel

– a vladár zvlúdnel. „Pošleš mi tú dcéru.

Múdry dar chcela. Dobrá je?“

„Či dobrá, pane? Jej oči, na moj veru,

nebeskej rosy kropaje!

No mám ju k tebe poslať miesto seba?

Ňou mám svoj život vykúpiť?!“

„Nehorekuj, je múdra, vie, čo treba.

Pošli ju za mnou! Iď už, iď!“

A bolo tak, že bez jedného slova

prijala jeho trápenie –

išla. A sestry znova, zas a znova

súrili dary stratené.

V batôžku svoje, rozhodla sa prostá.

„A čo na tom, že strašný je?

Pozval ma – teda vlúdne prijme hosťa.

A vlúdnosť všetko zakryje:

mrzkosť tela, čo nemohla byť inou,

i krásy, jednu za druhou.

Tú mrzkosť, ktorá predsa nie je vinou,

tak ako krása nie je zásluhou.“

Akoby mala v sebe dvoje krídel,

šla – nad zemou i po zemi.

Dovtedy hrdý, ešte ju len videl,

zacítil v lahkom mrazení

hlboko v sebe ostrý osteň studu

a začal skrývať svoju tvár.

Dni, ktoré prídu, už mu ťažké budú,

lebo si žiadal ťažký dar.

Hovorieval s ňou iba skrze stenu

a máličko mu bolo dosť.

Nič nechcel od nej, len sa trápil pre ňu.

Nič nechcel, len jej prítomnosť

tam za múrom. Či v tejto hre on strácal,

to vedel zatial iba čas.

Lebo i v nej už, zdá sa, klíčiť začal

ten jeho nástojčivý hlas.

Zachvievali sa misky nemej váhy

pod obidvomi stále viac.

A jeden druhému sa stával drahý

len tušene, no nevediac.

Sú lásky – vzblknu ako meteory.

Je iná, sprvu bezradná:

potichu tečie plynúc, až je v mori –

a nemá brehov, nemá dna.

I táto bola iná ako iné.

To bola láska, ktorá by

tam dolu tichá, hore na hladine

vedela uniesť koráby.

No vladár, chudák, nebol si ňou istý.

Veď vlastnej podoby sa bál.

A v jeho hlase ako v zlatom lístí

jesenný vietor – hvízdal žial.

Ona zas háda: „Čím som mu to vlastne

zavinila tú chvílu bolavú?“

Ach, ludské srdce. Ako ty vieš krásne

postaviť veci na hlavu!

Rozprávali sa múrom rozdelení.

Šli dni, ba týždne po nebi,

čo kreslievali na dve strany steny

uhlíkom z jednej pahreby

tú istú túžbu. Kto však jej dá meno?

Kto stanoví jej pevný tvar?

Ona sa hanbí, pretože je ženou.

On zasa skrýva svoju tvár,

tú, ktorú každý dostal ako osud,

svoje ja, svoju podobu

a chtiac či nechtiac verný tomu lósu,

odnáša si ju do hrobu.

To všetko bolo možno nad ich sily.

No kto im závoj odcloní?

Vie azda človek, kedy sa len mýli

a kedy plní zákony?

Jedného dňa bol omdlel od trápenia.

Ostalo ticho za stenou.

A tak si ho, tým tichom potrafená,

začala hladať splašeno.

A keď ho potom v ružiach objavila,

velmi sa zlakla o neho.

Tak, ako sa vie zlaknúť iba milá,

keď smrť jej berie milého.

Klakla si k nemu a na tej mrzkej tvári

mu našla ústa – ústami.

Čo bolo ďalej? Veď už vieme vari.

Veď sa už roky nad nami

úlavne klenie rozprávka, jej pamäť,

ďaleký-blízky drahý svet.

Tu, pamäť, zameť za sebou, tu zameť

lupienky prvých jarí, liet,

zabudni svadbu, nechaj šťastný koniec!

Čo tu už na ňom záleží?

Tu neznie iba rozprávkový zvoniec,

tu duní zvon. A na veži.

Na chválu lásky, na jej lesk a sýtosť.

Na chválu lásky. Tej, ktorá

vie do nás prísť a vzkriesiť krásnu bytosť

i z netvora.

Sestrička svetlá radosti a daru,

čo jakživ mala síly dosť

do seba prijať ako do jantáru,

zo všednej chvíle odliať skvost,

do svojho tepla, pokoja a jasu

vziať osteň, ktorý omína.

Svieť, rybka v sieti deravého času.

Ten, kto ťa videl, spomína.

Ako mu ide za rôčikom rôčik,

stále viac vďačný životu.

Láske v ňom za tie jej svietelkujúce oči.

Jemu za to, čo bolo tu.

(Tak takto vyzerá růžová knihovna, knihovna s růžemi, výpůjčka od Milana Rúfusa)

The Simpsons: „Do The Bartman“ (tanči Bartův tanec) (DMC The Commission Remix květen 1991)

Homer: Barte. Barte. Barte. *plesk* BARTE!

Bart: tohle jsem neudělal já. Nikdo mě neviděl, že bych to udělal. Nemůžeš mi nic dokázat.

Bart: Jo! Tak jak to jde, kámo?

já jsem kluk s rapem, abych byl krutej

terorizuju zarudlé uši lidí, všude kam vejdu

to není úmysl, mám jen tak silnou vyřídilku

opravuju výsledky testu, abych dosáhnul nejlepších výsledků

pohazuju po podlaze šlupky od banánů

já jsem děcko, co udělalo ze hříchu umění

příjmením Simpson, křestním Bart

jsem tu dnes, abych uvedl další etapu

další krok ve veliké šílenosti Barta

já musím zvládat tanec hodně lehce

naučil jsem se to bez rytmu, tak ty můžeš taky

tak roztoč tělo, jestli máš nápady

zepředu dozadu ve viklavém pohybu

teď tě to dostane, jestli myslíš, že to zvládneš

dělej to na hudbu – tomu se říká Bartman

Všichni, jestli to zvládáte, tančete Bartman

Whoa! Natřásejte tělo, ukažte se, no tak. (Pohyb, kámo!)

zepředu dozadu, na stranu, jestli to zvládáte, zvládáte. (Bartman!)

všichni ve vile zavile tancujte Bartman. Uh-huh. Všichni, jestli na to máte, tancujte Bartman.

Nebylo to dlouho, jenom pár týdnů

co jsem byl v maléru, pěkně velikém

Homer řval BARTE! Máma řvala taky

protože jsem schoval kuličky proti molům do hovězího masa

čas potrestání, ve vzduchu je schovaná beznaděj

úřaduju sám uvězněný v pokoji

když všechno jiné selže, není na práci nic jiného

pustím si hudbu, abych cítil rytmus

Pohni tělem, jestli máš nápad (Whoa, já cítím rytmus, Mia miláčku!)

zepředu dozadu ve viklavém pohybu (zopakuj to, whoa!)

pohni kyčlemi ze strany na stranu (tancuj Bartman!)

bacha na nohy, neuklouzni (Whoa, Liso. Ha!)

jestli máte rytmus, musíte ho využít (Ha Ha Ha!)

lehký rytmus v čase hudby (Ha, haha. Koukej se, kámo.)

měli byste začít řetězovou reakci. (Jestli umíte tančit Barta, posvištíte jak Michael Jackson).

všichni, jestli můžete, tancujte Bartman (Oh, yeah!)

protáčej tělo, ukaž výkon, jestli můžeš kámo (Protáčej tělo!)

zepředu dozadu na stranu, jestli můžeš, jestli pořád můžeš (Huhp!)

všichni v baráku tancujte Bartman (já svištím, já fakt svištím!)

Tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)

všichni dopředu a dozadu, ze strany na stranu

tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)

zvedněte nohy na parketu, jen ať to má spád!

tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)

ona to dovede, ten to taky dovede, tak já můžu taky.

tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)

a teď tu máte taneční beat, co nemůžete zapřít.

Homer: utište se! Zastavíte ten příšernej rámus?!

Ne, TANCUJTE RADĚJI BARTMAN!!!

(Lisa hraje na saxofon)

Bart: moje uši! Liso! Nesahej už na ten saxofon! Dej ho pryč *rachot*

Neudělal jsem to já. Nikdo mě neviděl, že bych to udělal. Nemůžeš mi nic dokázat.

Au!

Teď jsem doma, cítím se dobře, že jsem doma

dokud Lisa nezačne foukat na ten zatracenej saxofon

a kdyby byl můj, to by mi ho sebrali

ale pořád se cítím dobře, je to okay

jsem nahoře v pokoji, zpívám si písničku

poslouchám nakopnutej buben, kopu kolem sebe

yeah Lisa má ráda jazz; ona je jejich oddaná fanynka

ale já vím, že zlobím, protože tančím Bartman.

Všichni, jestli to zvládnete, tancujte Bartman (Hey, všichni!)

protáčejte tělo, ukažte výkon, jestli můžete. (Potřebuješ, abych se ti tady připomněl?)

zepředu dozadu na stranu, jestli můžeš, pořád můžeš (Ooh, já jsem Bart, Bart-man.)

všichni v baráku tancujte Bartman (Huh. Roztočte to.)

tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)

všichni dopředu, dozadu, ze strany na stranu.

tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)

ona to dovede, ten to taky dovede, tak já se mohu předvádět taky ve velkém.

Pohni tělem, jestli máš nápad (Hejbej se.)

zepředu dozadu ve viklavém pohybu (Swinguj!)

pohni kyčlemi ze strany na stranu

bacha na nohy, ať neuklouzneš

jestli máte rytmus, musíte ho využít (Dooby, dooby, dooby, dooby doo wop bop bop!)

lehký rytmus v čase hudby (Dabba doo, dabba doo, dab it!)

měli byste začít řetězovou reakci. (Hee, hee, hee. Já jsem Bartman.)

Homer: BUDEŠ DOMA, A NEVYTÁHNEŠ PATY Z BARÁKU!!

Bart: oh, za to ti rozhodně neděkuju, to je vážně skvělý, kámo.

A když mi bylo 10 a byl jsem neobyčejný floutek na sídlišti jako Bárt ve světě,

tak tohle vyšlo k mým narozkám na desce:

http://www.youtube.com/watch?v=al_B14k0PXs