Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 25.4.
Marek
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Už dost, prosím!
Autor: Mia... (Občasný) - publikováno 15.5.2013 (23:06:05)

Byl nádherný den plný slunce, které zářilo a rozdávalo svou energii všem, co o ni stáli. Na obloze se líně potulovalo pár bělavých mraků a vytvářely kresby na azurovém plátně. Procházela jsem se po pláži a sledovala své stopy za sebou v mokrém písku až do chvíle, kdy je přílivová vlna blankytně modré mořské vody smyla. Pozorovala jsem ty vlny, jak si spolu hrají a rozverně se proměňují v bílou pěnu a zase zpět na čirou vodu. Říkala jsem si, že pro tohle stojí za to žít. Člověka to tak neskutečně naplní hřejivým pocitem. Když se dívám na takové přírodní zázraky, ihned vím, že je tu něco víc, než vidíme. Tolika krásného života všude kolem nás, co málokdo vidí.


Dalšího dne jsem se vrátila opět na pláž a chtělo se mi plakat. Srdce se mi sevřelo úzkostí a tělo mi prolínala obrovská svíravá bolest, když jsem se rozhlídla kolem sebe. Pod skalkou na kraji pláže ležely dvě plechovky od Coca-Coly, ve vzduchu létaly igelitové sáčky, všude po té krásné písčité pláži byly rozházené nedopalky cigaret a na hladině plavala plastová lahev. O kus zeleného skla od piva, které bylo zabořené v mokrém písku, jsem si rozřízla chodidlo a dostala ošklivou infekci.


 

Jednou jsem se jako obvykle procházela po svém oblíbeném lese. Nesla jsem košík, který už byl poloplný těch nejkrásnějších hub a užívala jsem si tu energii všech mohutných stromů hrdě vzpřímených k nebi. Vše bylo porostlé jemnou zelinkavou lesní trávou a hebkým mechem. Zastavila jsem se u rozrostlého borůvčí, posadila se a záda si opřela o více než stoletou borovici za mnou. Prohlížela jsem si malé borůvčí lístky, jak po nich stéká jedna kapka rosy a hledá tak svou cestičku dolů. Dopadla na velkou fialovou borůvku a z té seskočila do trávy. Celou tuhle nádheru doprovázely sluneční paprsky, které tančily mezi stromy a tvořily světelné sloupce. A ta vůně lesa ... ta se nedá zapomenout.


Z toho rozjímání mě vyrušil zvláštní silný zvuk, co se blížil. Vstala jsem a vydala se po sluchu. Nemusela jsem chodit nikterak daleko. Naproti mně se vynořil gigantický bagr v doprovodu všelijakých dalších zařízení ke zničení tohoto pohádkového místa. Před nimi zeleň, život a naděje a za nimi jen smrt, smutek a hlína.



Znám jedno překrásné písčité jezírko, které je obklopené pískovci ze všech stran. Božské místo se zlatými a stříbrnými plážemi, pyšně se tyčícím ostrůvkem uprostřed a mohutně vyhlížejícími skálami přiléhajícími poblíž. Nikdy nezapomenu na tu vůni skal, když se mezi nimi procházím, všude kolem mě les a na zemi zářivě bílý jemňoučký písek. Cestou vás doprovází hudba, kterou vám hraje Malý a Velký vodopád. Dalo by se říci, že jsem tam vyrůstala. Jezdívali jsme tam na srub, který je ukryt vysoko nad jezírkem, hrávali na kytary a užívali si tu dokonalost dané chvíle.

Teď už se na ten srub nesmí a mezi skalami i kolem jezírka vede ošklivé zeleno rezavé tlusté zábradlí, na zemi se válí papírky a ještě k tomu se za tuhle podívanou platí vstupné.


 

Máme to zapotřebí? Nečinně sedět na zadku? Odhazovat vše na zem a ničit tak to jediné, co jsme ještě nezničili? To jediné, co jsme my nevytvořili? Kdo nám dal to právo takhle brát? Věřte, že v jediném stéblu trávy, lístku ze stromu či malé včeličce, co opylovává květy, je daleko více života než v člověku, co ničí zázraky naší planety. A co je tím zázrakem? Přeci ta energie, ten život a ta láska v každé maličké rostlince. Nejen, že tak ubližujeme planetě, na které žijeme, ale ubližujeme tak i jeden druhému. Neodebírejme nic, co jsme nestvořili!



Poznámky k tomuto příspěvku
lada34 (Stálý) - 16.5.2013 > Moc líbí.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Mia... (Občasný) - 16.5.2013 > lada34> Moc díky.
:-)
<reagovat 
mystikus (Stálý) - 16.5.2013 > super Mia, je to o čistotě proti prašivosti, o skvělosti proti nečinnosti.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
mystikus (Stálý) - 16.5.2013 > Mia, teďka jsem byl nahlédnout něco na výstavě žáků ze ZŠ, 28. základka s adresou Rodinná 39, Plzeň na radnici exkluzivně v mázhausu ...a co mě tu natolik upoutalo? Adéla Jonášová, osmý ročník 2012, olejovým pastelem udělaná "Fantazie na houslový klíč" s jejími pravdivými slovy: "Nota naladí Ti den, jak zářící slunce jen." Proto, když Ty píšeš tento svůj malebný příspěvek, tak platí pro mě, jako bys tu byla také a viděla ten její fantastický houslový klíč. http://www.youtube.com/watch?v=jhiuBWVJkHA BB JEROME & THE BANG GANG - DREAMS (1991), album: Y'All http://www.youtube.com/watch?v=29qUeoGBf1I BB Jerome & the bang gang - Do that dance
<reagovat 
illa (Občasný) - 18.5.2013 > Jedna věc je pocit či schopnost vidět a vnímat děje a jevy vně i uvnitř sebe a druhá věc je jejich ztvárnění v textu. Popravdě řečeno v tom druhém se ti moc nevedlo. Text je klišovitý a ve své podstatě povrchní. Abys mi dobře rozuměla, nehodnotím tvoje postoje (i mě zlobí a roztrpčuje to, co tebe), ale mluvím výhradně o textu, který se mi jeví být na úrovni romanticko proklamativní slohové školní práce. Jakkoli tvůj text není básní, doložím to, co mám na mysli těmto slovy:

„Neštěstí špatných básní je v tom, že neříkají nic, než co je napsáno, neštěstí špatných obrazů je v tom, že v nich není nic, než co je na nich namalováno.“ (Jindřich Chalupecký,
výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik umění a překladatel, manžel básnířky a překladatelky Jiřiny Haukové)


Body: 2
<reagovat 
 mystikus (Stálý) - 19.5.2013 > illa> Adolf Born a jeho práce pro nejmenší: Na lavičce... Jé, Micinka... Ani si mne nevšimla... Nepleť se tady, já pletu příze... Já taky pletu (s úsměvem on)... Koukněte, jak to kocour motá! (celej zaháklej v přízi) ...Konečně si mě všimla! (úsměvy u dvou koček a la Adolf Born)... Adolfa Borna rozčilovalo, když musel učit ve škole někoho jako illa, kdo přetéká bujnou teorií, ale přitom skutek velké praxe utek... illa absolutně nechápe definice vyššího umění, ale to je vlastně jedno. S pozdravem lapidárně laterna magika
<reagovat 
 Mia... (Občasný) - 19.5.2013 > illa> myslím, že máš pravdu ... asi ne zase, až tak drasticky, jak to popisuješ, ale ve své podstatě máš pravdu. Já jsem si vždycky přála umět sdělit i něco víc, ale nějak vždy z toho, co píšu vzejde jen to, co si člověk přečte a nic víc. Nic vyššího významu, nic mezi řádky ... štve mě to, protože to pořád dokola zkouším a pořád nic. Nevím, jak na to ..
<reagovat 
 mystikus (Stálý) - 19.5.2013 > Mia...> Mia na tohle jen: já si to nemyslím... jestli někdo dokáže vstřebat látku a předat ji dál právě na bázi vyššího významu apelu a hlavně mezi řádky, pak jsi to Ty, jen si sama věř a nespoléhej na jaksi nejapný názor o tom, co není umění, jak Ti podává neznalá většího díla illa. Jinými slovy: já si nemyslím, že tvoříš málo, tvoříš víc než ostatní a lépe než ostatní, jen to sama nevidíš (je v pořádku, že dílo vidí ostatní trochu snadněji než autor...)
<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 23.5.2013 > Mia...> co víc by sis přála sdělit? - připodobnit se něčemu, co jsi někde zahlédla? nebo se připodobnit tomu, co nosíš jen ty v sobě v nějakém stavu? nebo třeba vyjádřit, spíš než sdělit, to, o čem ani nevíš, jak to vypadá, dokud to není hotové? nebo opak toho všeho? nebo něco zamlčet a něco jiného prozradit? rozstříhat a přeskládat to pod dojmem nějaké emoce? atd. - variant a postupů je více, tvůj vnitřní čtenář by tě měl vést. zkus jej objevit, rozmlouvej s ním/ní, a bude-li na závěr spokojen(a), měla bys být spokojena i ty. jiné vnitřní vodítko neexistuje.

u tohoto textu se mi něco líbí, asi ten předjazykový vklad, zájem, ponoření se do prožitku. a některé obrazy, také neurazí, jsou příjemné, konejšivé, no; potom přijde něco, co se dalo čekat, lze rozpoznat i jisté schéma. vcelku je to celé takové už známé, což ale nemusí být tvoje starost. - pro tvého vnitřního čtenáře to mohlo být něco nového, a to zatím stačí. jinak se postupovat nedá. :)
<reagovat 
Mia... (Občasný) - 23.5.2013 > Nevím přesně, co víc, bych si přála sdělit ... Ale vím, co bych chtěla, aby se stalo účelem toho, co píšu. Nejen tady, i v jiných příbězích, co jsem napsala. Přála bych si, umět lidem otevřít oči. Aby to pro ně nebyl jen příběh, ale aby o tom přemýšleli a hlavně těm slovům naslouchali, protože jsou pravdivá (opět mluvím hlavně i o jiných příbězích - Moc víry, Kouzlo lesa).
Můj vnitřní čtenář spokojen je, ale to proto, že chápe, o čem píšu.
Děkuju Ti mockrát, hodně jsem se u tohohle výtvoru snažila navodit tu voňavou atmosféru přírody, aby to bodlo do srdce ještě víc, když je zničená :)
<reagovat 
 mystikus (Stálý) - 23.5.2013 > Mia...> jsi jak pan Trefa nec (nec je nezvykle elegantní cíl trefa je jen trefa přesná...) Tvá slova jsou střely a Tvůj mozek je přesnej návod, jak mířit, asi tak... respekt a dostatek sil do každého dne, žít je skvělá věc, tedy žít s vědomím znamenat legendu zaživa pro druhé...
<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 25.5.2013 > Mia...> možná nenutíš svého vnitřního čtenáře, aby otevíral oči určitým způsobem a přemýšlel, neboť se již tím způsobem dívá a chápe. -
kdybys třeba napsala o tom, co tvůj čtenář nechápe a co není schopen vidět, musel by se potom zachovat tak, jak chceš, aby se zachovali další čtenáři, tj. otevřít oči a snažit se pochopit. -
a mohlo by se dokonce stát, že by v tom textu zbývalo i nějaké malé tajemství a neznámo, nějaký faktor X, účinek, který by nebyl schopen pochopit, popsat, vysvětlit, byť by jej šestým smyslem vnímal.
jak taková vyhlídka na tebe působí? :)
<reagovat 
 Mia... (Občasný) - 25.5.2013 > whispermoonlite> Působí? Zmateně .. nechápu to. Jak můžu napsat něco, co bych ani sama nechápala?
Takže chceš říci, že to tajemno a moudro, co je v Malém prince ani sám Exupéry zcela nechápal, když to psal? :-D Já nevím, tápu, jsem momentálně dosti zmatená .. Vím, co tím chceš říci, ale nevím, jak to uskutečnit.
<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 25.5.2013 > Mia...> jak? - hmm, to se tak běžně dělá :DD - někam se jde, protože tě tam něco vede, trochu poslepu a po čichu, a pak do toho vrazíš, ani nevíš, že je to ono. - každý si hledá své způsoby, podle vlastního založení, myslím. - společným jmenovatelem by mohly být: neznámo, nevyšlapaná cesta, risk, trochu nebezpečí, nejistota, nezbytnost atp. - pro ten žádaný efekt, o němž píšeš v prvním komentáři.

jak to bylo s Malým princem, nevím, ale troufám si tvrdit, že pro autora a jeho vnitřního čtenáře je kniha v určitém stádiu vzniku objevem, pro který musí otevírat oči a hledat pochopení. - na konci, když byla kniha dopsaná, mohl ji výborně chápat, i právě proto, že už byla dopsaná a nebylo na ní co měnit. - ale než k tomu konci, k té poslední úpravě textu došel, mohl se zmítat v nepochopení a říkat si: "probůh, co já to tady vlastně píšu?" :)

nebo jiný příklad: lehal si Newton pod strom už s myšlenkou, že na něj spadne jablko a on objeví zákon gravitace? - kolikrát si tam lehl předtím a nic neobjevil? - takže trochu náhoda, trochu štěstí, ale i správně otevřené oči a myšlenky ve správnou chvíli.
<reagovat 
Mia... (Občasný) - 25.5.2013 > Nemám, co dodat, nemám oč se přít. Máš naprostou pravdu a souhlasím. Myslím, že s tím bych se asi nějak mohla zkusit poprat.
Dodám jen jedno wow :) Konečně někdo, kdo to má v hlavě srovnané :)
Díky Ti :)
<reagovat 
mystikus (Stálý) - 26.5.2013 > whispermoonlite není zrovna příběh hlubokého mudrce (jenom soudě dle jeho vlastní vyčichlé tvorby), ale případ děsně - skvělých pouček a přece tvorby zaostale nudného dědice... tak to vyzní u mně... Co je víc, být zpátečník, nebo průkopník? Být jeho smutek a žal nebo rozdávač radostí a nadějí? Důležité je asi ptát se: JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA? :-)
<reagovat 
mystikus (Stálý) - 11.6.2013 > má to Mia v hlavě nastřádané? neříkám srovnané, nebo rovné, nebo nerovné, ale nastřádané to be continued?
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter