V motoráku do Pikovic

prsatá hraběnka vytasila

drze oranžový vějíř

její touha být snad lolitkou

z ní smrděla na hony

víc než její podpáždí

nádraží Bráník sjela pohledem

-žádny vraník- tak popojedem

prsty masitě objímala

subtilní vějířek

a zbytečně nervosně porcovala

vzduch na dekagramy

jak hovězí srdce v masně

lolitka se špínou za nehty

večer vypije zprávy v tývý

a umaštěnými rťisky

to udělá tomu vedle ní

-zděšení!

a pak jsem usnul a vzbudil se

až trapně pohádkovým

zahoukáním mašiny

za tmou tunelu

zelenolistý Chlomek