Jako bych padal

to cítím

na počátku rána

mlhou svítím v sobě  

byl jsem včera déšť

který zapomněl vejít

dveřmi večera

za nimiž jsi

odpusť

a ty políbena tím čemu říkáš vítr

jehož dlaně znáš

stále přicházet zevnitř dne

pro pravdu tmy

ještě přikládáš mé nepřítomné paže

na oheň těl

kterým tak neodcházíš a já nepřicházím

neboť počínání a konec

je jen lež času

a polovina odpovědi

na kterou jsme se ještě ani nezeptali

protože

stále chceme jen tušit   

že tam kde se nebe dotýká země

hoří svíce růží

na něž si ukazujeme

jako na východ

snad pro svoji vlastní temnotu

snad jako na světlo

snad na sebe jen