Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 19.3.
Josef
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
část cyklu Barrandeum - nové texty a nové verze
Autor: egil (Občasný,Redaktor) - publikováno 23.8.2013 (11:04:41)


Barrandeum; na dobrou noc
 
Co vidíš první, když vejdeš:
vitrínu, v ní pár prostých věci: kladívko, síťovku, zápisník.
„…síťovku? To proto Joachim nepopsal
úplně nejmenší fosílie. Propadly oky.“ Zápisník je otevřený
                                      na stránce s črtami souvrství:
jaký čas –, nahý čas, skicami surově obnažen: břidlice, černé
klíny či škvíry pod zimními dveřmi;
vápence: dávné dny začaly driftovat k rovníku…
 
Dětství se smrsklo na sérii klipů. V paměti. V jazyce –
výstava patiny na zvláštních soškách; patina tmavne, je čím dál víc mastná,
jako by netopýr promáchl křídly… Scény a útržky
příběhů. Snažím se vyhojit mezery v mapách,
vytvořil celistvý obraz. Nejsem si jistý, zda uvízlé v mysli
                                                                     bylo tím podstatným
nebo jen přilnavým smetím. Díky, že svědčíš. Je to už dvacet let, přesto mám důkazy,
 
že jsme tu skutečně byli. Pet-lahve, zteřelý batoh a fotky. Vlastně
především fotky: my, naše průtočné podoby, jimiž se valily předčasné závěry.
Jsme to my – jak to teď ověřit. Stejně tak: jsou námi ti,
kteří sedí a mluví, zde, v této kavárně Na půli cesty – – Nevíme, měníme
nádechy v kouř – dýmky jsou vzdáleně podobné
hlavonožcům. Fragmokon, komory, plyn… Ptám se tě,
 
co se ti vybaví první. Máme to stejné: atmosféra badatelny,
která, jako zákristie, začínala za řadami relikvií. Vědci jako kněží…
A jistě… my dva, prvně v Barrandeu:
z vitríny si opisujem nová zvláštní jména: Ascoceras, Trochoceras…
Budoucnost promlouvá latinsky. Útržky modlitby. Toho dne opsaná slova
                                                       stala se součástí běžného života,
hovorů na téma Chtěl bych, Snad najdu… Zároveň
podružné propadlo očima;
a mohlo se zdát, že se netvářím přítomně. A taky že ano
 
a taky že ne, když žitý čas neskýtal úchyty. Ve vzduchu, v mezerách
                                    těl, strašně dočasných
v pachu pod nočními dveřmi. Odkud kam driftoval čas? To jsem netušil
v bytě tvých rodičů – v pračce se rvaly mé košile,
praly se o snadné emoce; a taky o ruce, co přehrají gesta jak šlágry,
pokud jim do cesty nevstoupí záměr: postavit dům nebo na čaj,
vyrazit ven nebo zuby
někomu, něčemu, do šedi vápence. Najít něco podstatného, současně
v podstatném ponechat otisk – neznělý, znělý, nebo jen chvění
v tvarové paměti stébel.
 
 
 
 
(Chvění
 
Šerosvit. Vitríny. Ostatky.
Prohlížíme prvohorní relikvie
a zoufale, zběsile chceme:
uchopit Tvůrce, fixovat jeho dech,
z kamenných součástek sestrojit boha,
vlastního, aby kapalný
zatékal do našich páteří –
a my jej cítili jen jako chvění
obratlů, slov,
jako skutečnost, všednost; a nakonec,
co bude nakonec - to jsem nevěděl -,
po letech sloupnu jen papíry, pokryté
Tvou nebo mou husí kůží.)
 
 
 
Kolibřík v pohybu
 
V nejlepších popisech druhů
nenajdeš výčty a množiny znaků. Při jejich četbě
plasticky uvidíš – schránku, zprvu neurčitou,
vystupovat z mlhy. Doslova: bude se otáčet v mysli
a postupně scelovat.
Oproti tomu ty nejhorší popisy
jsou jako rozkladné bakterie. O tom všem
v posledních dnech často přemýšlím.
Zkoušel jsem popsat tvou tvář
a nenašel točivé věty. Zkoušel jsem přilnavý verš –
z mlhy se vynořil kopec, na jeho temeni stůl a dvě židle, ale
nic, žádná travnatá souvislost, nevedla kolem tvých rysů.
Rozebrat tvář jako přístroj jsem vyloučil,
I když mě lákaly
cívky a repráčky uší.
Potom jsem vyzkoušel prostornou abstrakci –
nicota odchlípla závoj; a viděná tvář byla rozhodně tvá
stejně jako kterákoli jiná. Neurčitost vyzývala k zešílení.
Ztracené detaily v zasutých šuplících
                                vězely vydané napospas snům
a zpoceným zvířecím instinktům. Takže zpět…
Nejlepší popisy druhů
doženou neživé tvary
a slovy je – s otočkou – scelí. Proto snad
mezi tváří a obrazem
bude muset nejdřív něco vymřít.
 
 
 
Ordovik; město a obytné krystaly
 
 
I    Ordovik; Neosvitly
 
V odstínech černé a hnědé. Křemence, břidlice, prachovce.
Vrstvy tak nahusto, až se skály podobají foliantům.
Na deskách Vyšehrad, koryto řeky… a my. Podloží
určuje ráz celé krajiny – reliéf, podrosty, porosty.
 
Co mysl člověka, do jaké míry ji formuje
Vyšehrad, přirostlý k dávnému útesu… Možná jsou odlišní,
že nepásli ty samé kamenné ovce. Silurští, devonští,
ordovičtí: myšlené osady. Mapy na úpatí podezdívky,
 
jimiž se mimoděk řídíme. A co když ne. V sedm tě vyzvedám
v Trojické. Podskalská, nábřeží… Drnící most. Oblouky nad řekou
v rezavém hovoru spojují břehy. Nalevo. Napravo. Genius loci je tvor,
který osídlil původní biotop. Jednou jej popíšu. Ale ne teď, v tuto chvíli,
kdy rezavé synapse vymýšlí vlaky
                                          s nákladem briket,
do nichž se celou tmu sypala noc.
 
Známe se od dětství. Společné mlčení
získalo podobu pěstěných rostlin. Ode mě k tobě a naopak
významy putují po křehkých mostcích. Některé odspoda užírá rez,
ty potom duní jak klišé. Jinde jsou břehy jen náchylné
přemostit ústa, než zapadnou kalem. Snažím se říct – tenhle ordovik
                                                                  všude kam sahala Perunica
byl ještě ledově chladný. Silur pak nastoupil se silou jara, Zem švihla rovníkem
zas o kus blíž. Nakonec ale nic neříkám. Myslím na souměrné ticho,
které je vždy pouze na konci.
 
Chladný čas. Ordovik. Rozkladem sulfidy železa. Udržet soudržnost identit... 
navzdory času, navzdory sobě a
zběsile kolmé vodě.

 

II  Výtoň; co bylo a co zůstalo

 
Objektiv stoupá. Jsem v obytném krystalu.
Čtu si o tollundském muži (má hlavu jak lusk)
Větami provanou smažené řízky: domácí klima
bez zjevných příznaků přírody. Táta mě opraví,
 
jako by spravoval lajdácké počasí: Havrani přilétli
dva týdny před prvním sněhem. Zde je to jiné i stejné.
Období teprve hledají názvy. Maminka
urovnává krystalovou mřížku. Svět;
a okna měkce rozestlaná dotykem.
 
Ještě jsem na škole.
Ještě mi med cukernatí v očích. Kdekdo mi věnuje péči;
já z ní však vnímám jen lepkavý povrch. Nevěřím gnómám
a ještě míň velikým slovům; a když začne svítat,
snažím se nahmatat, kde má noc rány. Teprve potom se vzdám,
teprve pak možná uznám
nároky večera na snadnou tmu.
 
 
 
  IV  Naděje; neodbytné stopy
 
Nevím, jak zahnat to šílené pnutí.
Park se večer předávkoval sněhem. Z posledních sil
sklepává zrníčka bílého planktonu
na dno dnešní pelagické noci. Z větví a z podivných
mražených účesů, ale
pochop, i to jsou jen projekce. Z absence klidu
vymýšlím platanům dřevěné svaly. A někdy i duši.
Při letmých procházkách
roznáším po keřích záporné částice; a větve se chvějí,
obětní beránci za moje hříchy, anebo víc –
fasády města, kde bydlím tak dlouho,
až stěny zvnitřněly a staly se mnou… Na půdách, ve sklepích
stopuji drobky, co zůstaly po slepých,
potom zvu holoubky k sobecké hostině. Přijď,
budem žít – almandin z Ötzthaalských Alp.
Dřív než jej přirovnám k holubí krvi.





Vyvrhnout to patetické zvíře
 
Výlomem v pletivu vezmu tě do stínu
náletových dřevin… Sirény barev v nich ohlásí listopad.
Tuším, že zde je to místo.  Snad
tady jsme kopali.  Do hlíny, do skály.
Záseky od těch dob přepsalo houští.
Především jsme tu však toužili,
silurské vápence rubali do žíly. Zesláblým listům
teď pozdní čas z žilnatin pouští.
Sotva tu jámu teď poznávám.
Z živého člověka zůstala postava –
otisklá v kameni, v místě.
Těžko se spolehnout na ústa, když paměť houštinou zarůstá.
Byli jsme, nebyli. Nevíme jistě.


Poznámky k tomuto příspěvku
cit-i-zen (Občasný) - 23.8.2013 > Těším se, ale musím si to zkopírovat do wordu.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
kink (Občasný) - 23.8.2013 > tomu říkám (poctivá) práce ;)
Doporučil 
<reagovat 
Claire (Občasný) - 27.8.2013 > tak trochu kaleidoskop, ale jak říká kink ............ (poctivý)
Doporučil 
<reagovat 
LeaLipszyc (Občasný) - 28.8.2013 >
Doporučil 
<reagovat 
žaža (Občasný) - 30.8.2013 > ..neviem či "poctivá" práca je to správne slovo pod básnickú zbierku :), ja by som to slovo (poctivá) nechcela mať pod zbierkou poctivá práca - pre mňa zarážajúce :))(ako keby to bola drina)

..hravosť tam je ..ale ešte sa začítam
<reagovat 
 egil (Občasný,Redaktor) - 30.8.2013 > žaža> máš pravdu
<reagovat 
Mima (Občasný) - 30.8.2013 > ...zůstávám v úžasu, jak někdo vládne slovům, umí přiměřit, a ví, o čem mluví....."...mezi tváří a obrazem bude muset nejdříve něco vymřít..."...Můžu to číst do aleluja, všeho se nedočtu...., ne, že by to tam nebylo, ale protože to tam je.....,nejistota na konci to jistí....
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 egil (Občasný,Redaktor) - 30.8.2013 > Mima> děkuju za tak silné uznání...
<reagovat 
kuki (Občasný) - 30.8.2013 > velmi dobré
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Path Adamski (Občasný) - 31.8.2013 > kolmá voda... perfiš, strašne civilizované, nabité ako granát miesto jablka do ktorého si človek zahryzne.
Doporučil 
<reagovat 
kokojako1 (Občasný) - 21.11.2013 > hehehe- na posrání- škoda, že se Vrchlický nedožil toho, co je za poezii vydáváno.Těch Borkovců a Hrušků. No, co. Svět se stejně v prdel obrací.Z poezie se vytratil smysl,slovo, emoce, cokoliv, co je její podstatou.Zbyla kostřička z sváteční rybky - a ani ta není pravá- je jen z žlutého PVC
Body: 1
<reagovat 
Leviathan (Občasný) - 21.11.2013 > Sračka, souhlasím s kokojako. Jen další nehodnotné snažení jedné české rychlokvašky a to že deviatního umění je dnes až až. Nečet jsem to všechno už jen první strofa toho cyklu mě utvrdila nečíst tu hrůzu. "Básníku :-D" Kokojako chci říci, že Vrchlický je známý i po více jak 100 letech a i já si ho čas od času přečtu. Borkovec, Hruška, Zedník, řehák jsou jen pro historii bezvýznamná jména soudobého vkusu - ano je to epidemie co zamořuje vzduch - ale žádná nemoc netrvá věčně. Vždyť i Vrchlický žil v době plné rychlokvašek, a to že z naší doby moc autorů nebude známo to je jiná věc. Každopádně pochybuji o tom že tato bezvýznamná díla bezvýznamných autorů mají historii co říci - vždyť často nemají říci co naší době - vsadil bych se že nesvitly nebo jak se ta poslední zedníkova hrůza jmenuje se na netu dá i po cca. roce stále sehnat - a to asi nevyšla v
deseti nebo ve statisícových nákladech v jakých ještě za komoušů vycházeli pravý a hodnotí - skuteční! - básnící (co nevykvasili jako kvasinková choroba ale co měli cit um a talent). což z těhlech rychlokvašek nemá nikdo. Není nadto když uměnní určuje banda bezvýznamných grafomanů co po 2000 let nebylo možné umožnila demokracie a 20 století ach jak krásné "umění" díky tomu máma - a lidi hrozně zajímá jde to vidět :-DDDD Asi si nás ta banda psychicky narušeých deviantů jimž se dnes říká umělci bude muset převychovat - nebo zde budeme mít umělce o jejichž hrůzy nikdo z obyčejných lidí nebude mít zájem
<reagovat 
 čtenář koblihář - 21.11.2013 > Leviathan> To bude mít Jarda radost!!
<reagovat 
čtenář Arbiter elegantiae - 25.11.2013 > Ahoj Láďo, koukal jsem jak se daří tvému druhému braku s názvem Neosvitly. Takže po více jak roce (a to vyšel jen v pár stech kusů) ho skladem seženeš v 8 nakladatelstvích v dalších je do týdne v e-shopu a otázkou je zda ten brak ta int. knihkupectví vůbec kdy měla skladem. Ty jsi teda "básník", jde vidět, že je o ty tvé melodie uspávače hadů zájem
:-D no podívej se
http://www.zbozi.cz/vyrobek/neosvitly-ladislav-zednik/?q=zednik%20neosvitly#utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=link&utm_term=zednik+neosvitly&utm_content=lista

Láďo asi bys měl zvolit stejnou taktiku jakou jsi zvolil u toho svého prvního bezvýznamného braku (nevím jak se ta sračka přesně jmenovala a hledat to nebudu - něco s křeslem a zrcadlem nebo co). Vyser se na dovolenou a vykup si své sbírky sám. nebylo by to poprvé a budeš se zas moc kasat jak jsi suprovej "básník" :-D (vykvašenej jako kvasinková choroba)
<reagovat 
stanislav (Občasný) - 31.12.2013 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 8.1.2014 > Zdá se, že jsem musela během let potkat nějakou novou zkušenost nebo náhled nebo možná stačilo o pár let zestárnout, změnit životní priority nebo snad účes? Neříkám, že už rozumím všemu, ale čteš se mi jinak, lehčeji, barevněji a s nebývalou nadějí, že jednou, konečně, třeba, přece porozumím.
A nebo taky ne a všechno bude zase v pořádku. :)
<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 28.2.2014 >

"

 

."


Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný,Redaktor)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter