Šanson

Píšu ta slova deštivá

co modře se rozpíjí na bílém papíře

a postupně se mění v bělavou mlhu.

V dálce zní melancholie tvého piána

a já jsem tklivá viola.

Nevidíme se,

ale hrajeme něžnou skladbu,

do křehkého podzimu.

Nic nepotřebujem,

jenom teplo našich těl

tak nějak ten šanson zněl.

Já do tebe se oblékám

listy padají jeden po druhém

a praskají v plamenech ohně,

který hřeje jako ty,

když oblékáš se do mě.