Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
O ptačím lpění
Autor: Čagy (Občasný) - publikováno 9.9.2013 (01:08:28)

O ptačím lpění

Šoupálek byl pěkný malý ptáček. Skvrnitý hřbet, bílé bříško, tuhý opěrný ocásek mu pomáhal stát na kmeni jeho borovice, když po ní ve spirále šplhal nahoru, když se zastavil, aby z kůry vyzobl něco dobrého k snědku. Občas hlasitě vykřikl: „Cié! Cié!“ Aby dal celému širému světu najevo, jak dobře se mu vede. A dobře mu tedy skutečně bylo. Bylo mu tak dobře, že za celý svůj život jedinkrát nepocítil potřebu svůj rodný strom opustit, dokonce ho to ani nenapadlo. K čemu potom ale všechen ten povyk? K čemu ten křik? Na koho volá svoje „Cié! Cié!“ Když je mu na stromě tak dobře? S kým si to na dálku povídá? Se starou borovicí jistě ne, ta ví o každém jeho hnutí, a okolní svět ho nezajímá… Že by jenom tak pro sebe si zpíval?

I ne. Už dávno šoupálkovi není do zpěvu. Všechno má a přece mu něco schází, cítí to a je proto den ze dne smutnější, ani jíst mu nechutná, jenom sedí na větvi a přemýšlí.

Stará borovice se na to už nemohla dál dívat, poslala šišku a ťukla ho do čela. „Prosím tě, šoupálku, s čím si to lámeš hlavu? Takhle ustaraného tě opravdu neznám. Schválně, jestlipak uhodnu, co tě trápí? Ty bys rád do světa, že ano? Trochu se porozhlédnout po lese, poznat také jiné stromy, najít si přátele. A máš strach, že mě to bude mrzet, že už tě nebudu mít ráda a nepřijmu tě zpátky na svůj kmen, když zatoužíš po návratu. Ale jdi ty! Jak bych to mohla udělat? Mé srdce si bude zpívat, když ty budeš šťasten. Někdy z dálky uslyším tvé radostné „Cié! Cié!“ Mé srdce poskočí a budu na tebe hrdá, jak dobře si v tom širém světě vedeš. A až si pak najdeš družku a zatoužíš přivést na svět mladé, já budu zde na svém místě připravená vás přijmout, nikam ti nezmizím. O moji lásku k tobě si nedělej starost. Naším odloučením ještě vzroste. Budu ti ji posílat po větru, občas se tě dotknu svojí vůní nebo ti na dálku zamávám větvemi. A tak se celý prostor mezi námi naplní láskou. A plné lásky budou i naše srdce. Budeme myslet jeden na druhého a přát si to nejlepší. A tak se i stane.“

Šoupálek nemohl uvěřit svým uším. Smutek byl ten tam a on zatoužil objat ten dobrý strom, který mu po tak dlouhý čas poskytoval domov i potravu a který mu nyní dal i svobodu volně se rozletět do světa.

„Děkuji ti! Ze srdce ti děkuji!“ vydechl ptáček a rozepjal křídla k letu. Borovice byla dojata. S úsměvem ptáčka vyprovázela na jeho cestu, dokud jí nezmizel z očí. „Cié! Cié!“ Všechen okolní prostor zvolna naplňovala láska.



Poznámky k tomuto příspěvku
lada34 (Občasný) - 9.9.2013 > Trochu pohádkové, ale dobře napsané.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter