O tmě a o radosti

I kdyby u ohně

nohy uhořely -

když zdrsnělý jazyk

pilník z rtuti

brousí patro

uhelnatějících mraků

čím dál častěji

je mi zima a tma

Tikot osik

ještě zlověstnější

kotva souhvězdí kmitá

nad zuby vln

čím dál víc

je mi vykáceně

Kdo řekl by

ty rozlámané roky

to zoufalé bubnování dubů

žaludy o zem

má malá

vrátil jsem se

a jsi

Horký letní vítr

je mezi je a není

a jen opojení a klam je

že na dlouhé kosti

nám hraje píseň

o radosti o níž se

už ani nezdá

tíseň místo ní

na podzolu polední

rozrůstá se

Nanejvýš je tu

jak na lesním rozcestí

když slunce daleko za plání

začíná olizovat

černou plodnici Boubína

Ztichlý průsečík drah

kam brzy padne soumrak

zatím zůstávám

a jsme