Se smíšenými pocity zavírám oči

a dovoluji si porušovat hranice tabu své vlastní mysli.

Zavírám oči a opájím se smyslností zakázaného ovoce.

Otvírám rty a cítím výčitky svědomí.

Pevněji svírám víčka a povoluji si myslet na cokoli.

Po chvíli nemám tělo,

nemám duši, jsem čistou smyslností,

která se zmítá v poryvech zahrad rozkoší.

S prvním orgasmem se vrací pocit

znesvěcení, zneužití mě samé

mnou samou.

Klesám na kolena, vyčerpána.

Cítím, jak se mi na tváři rozehrává

úsměv hříšný jak první jablko,

kousni si,

utrhni si polibek,

jsme přeci stejné,

princezny, štětky, maminy i babičky,

všechny jsme děvky.

Líbej má prohnilá zkažená ústa,

dotýkej se těla, které ví co je slast,

noř se do míst, která jsou vyprahlá…

Stiskni a drž, celou tu hrůzu která mě jímá,

zab ji, ukřižuj, vrať mi čistotu.

Foukni do řas a pověz jim pohádku

o lásce,

neznající křivd a nemožnosti neodpustit,

miluj láskou bez hranic a vrať jí bílou barvu,

červenou a černou, vrať jí barvy, jež jí náleží.

V návalu prachu a špíny zmizela,

a já ji drhnu plechovým kartáčem,

bez výsledků.

Dotkni se jí, dotkne se tebe,

vzájemností dojde očisty,

i mé tělo.