nenápadně, lehkým sfouknutím

času, soli v bouři

necítím nárazy

bolesti, frustrace, touhy

bílá pěna mezi cákanci modře

tonoucí v líném rytmu večera,

chci příboj, ať divoká červeň zase

obarví odrazy asfaltu města

noční, indigové vozovky

v pochmurném plynutí 

cestou domů probodávám tě

na oltáři snů, hrozné vzpomínky

se vrací, už ne, prosím ne;

v rytmu pomíjivých světel noci

a tak si strčím tvůj dárek

do kapsy, cítím jeho tíhu,

toužím být jen prodloužením

diapozitivy,mojí lásky smyslu

v těch samých snech si brečím dál