Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Nevlastní otec. z kolekce Povídky
Autor: lada34 (Občasný) - publikováno 30.10.2013 (19:23:16)
další>

    V poslední době se v médiích objevují docela často zprávy o zneužívání dcer otcem. Je to jakoby módní záležitost. Ale byly doby, kdy byly takové zprávy prostě tabu, ať už z jakýchkoliv důvodů. Byl jsem požádán, abych tento příběh podle vyprávění sepsal a zveřejnil. Přiznávám, že toto není přímo moje parketa a že se nikdy nemohu vcítit do pocitů zneužité ženy. Jméno a místo jsou samozřejmě změněny.

    Nevlastní otec.

    Vyrůstala jsem v malé vesničce Lichoceves nedaleko Prahy. Když mi bylo deset let, zemřel můj otec na následky úrazu v dole. Pro maminku to bylo zničující. Maminka pracovala v JZD a plat nebyl až tak velký a pro nás dvě to bylo velmi těžké období. Asi po roce jsem zjistila, že maminka začala pít. Celá domácnost zůstala tím pádem na mě. Chodila jsem do školy, odpoledne jsem musela na nákup a něco uvařit a někdy i prát prádlo. Máma často přišla domů již opilá a jindy šla z práce rovnou do hospody a vracela se domů až večer. Někdy přišla domů a uklízela a vařila, ale to se stalo opravdu jen párkrát za měsíc.

    Když mi bylo čtrnáct let, maminka se najednou změnila. Začala o sebe dbát, vařila a uklízela. „Co bys tomu řekla, Markéto, kdybych si někoho našla?“ zeptala se mne jednou odpoledne. Tušila jsem, že se něco děje, ale dělala jsem, že je mi to jedno. Po nějakém čase přivedla domů svého „kamaráda“ Františka. Radost jsem z toho neměla, ale přestala pít a tak jsem byla v podstatě ráda. František se snažil se mnou komunikovat, ale já mu dávala najevo, že ho prostě nemusím.  Přesto se zanedlouho vzali.  Jenže netrvalo dlouho a začali pít spolu. Někdy si koupili alkohol domů a někdy spolu šli do hospody a vraceli se domů až pozdě v noci.

    Pamatuji si, že to bylo v pátek. Vrátili se ze zábavy asi kolem jedné po půlnoci. Chvilku byl klid a pak jsem slyšela kroky po schodech. Myslela jsem si, že něco chce, ale on si vlezl ke mně do postele. Chtěla jsem křičet, ale držel mi ruku na ústech tak silně, že jsem téměř nemohla dýchat. Druhou rukou mi vyhrnul noční košili a jeho ruka drtila mé prso. Pak do mne vstoupil a já začala brečet. Ani ne tak bolestí, jako hanbou, ponížením a vztekem. Těch pár minut bylo nekonečných. Konečně uvolnil své sevření a já se mohla pořádně nadýchnout. Brečela jsem celou noc. Ráno jsem zjistila, že mám noční košili špinavou od krve. Tajně jsem to přeprala, aby matka nevěděla. Bála jsem se něco říci, protože mi vyhrožoval, že mne zabije. Myslela jsem si, že tím to skončilo a opravdu byl několik týdnů klid. Jenže po velikonocích přišel znovu. Chvilku jsem se bránila, ale nakonec si stejně vzal, co chtěl. Zjistila jsem, že když se tolik nebráním, tak to tolik nebolí a tak jsem nakonec jen apaticky ležela a čekala, kdy bude konec. Tentokrát to ale trvalo o dost déle. Nakonec jsem se musela otočit a vzal si mne zezadu. Cítila jsem jeho sperma na zádech. Bylo to hrozné a ponižující. Do rána jsem nemohla usnout. Nedovedete si představit, jaké myšlenky se vám honí hlavou. Od vraždy až po sebevraždu je to desítky možností. A tak se stalo, že začal chodit téměř pravidelně.

   Byl začátek srpna a matka musela do nemocnice na operaci žlučníku. Než odjela, tak mi řekla, abych se o Františka hezky starala. Bylo to, jako by do mne vrazil nůž. V neděli odjel za matkou do nemocnice. Když se vrátil, tak mi řekl, že je už po operaci a že je v pořádku. Začala jsem připravovat večeři na stůl, když ke mně přistoupil zezadu a vší silou mi stiskl prsa. Chtěla jsem se vykroutit, ale chytil mne za krk a ohnul mne přes stůl. Tentokrát to trvalo nepředstavitelně dlouho. Když konečně přestal, utekla jsem do svého pokoje, kde jsem brečela dlouhé hodiny.

   Ve středu jsem šla za matkou do nemocnice, ale nepustili mne za ní, protože nastaly nějaké komplikace. Za dva dny na to zemřela, údajně na pooperační komplikace. Zhroutil se mi celý svět. Nastalo velmi složité období. Odstěhovala jsem se k babičce a k tetě, což byla maminky sestra. Hlavně jsem se zbavila nevlastního otce. František za dva týdny po pohřbu v opilosti spadl pod autobus. Teď už nemělo cenu někomu něco říkat.

    Já jsem nastoupila na střední školu do Prahy. Trvalo to sice déle, ale postupně jsem na všechna příkoří téměř zapomněla. Teta i její muž se ke mně chovali opravdu hezky. Když tak o tom po letech přemýšlím, získala jsem opravdu druhý domov.

    Ve třetím ročníku se mi začal líbit kluk o rok starší. Vzal mne několikrát do kina a tak jsem s Petrem začala chodit. Všechno bylo v pořádku, dokud se jednou nerozhodl, že mne políbí. V momentě, kdy se mne dotkl, se něco stalo. Začala brečet a celá jsem se třásla. Docela ho to vyděsilo. Bohužel se to opakovalo pokaždé, když na mne sáhl. Byla jsem zoufalá, ale nechtěla jsem nikomu, o tom co se mi stalo, vyprávět. Nakonec mne opustil a našel si jinou.

     Takhle se to opakovalo až do mých dvaceti pěti let. Pokaždé, když se mi nějaký kluk líbil, dopadlo to stejně, když na mne sáhl. Pak jsem jednou v zoufalství vše pověděla tetě. Ta mne odvezla do ústavu pro zneužívané ženy, kde se zabývají poskytováním terapeutické pomoci zneužívaným ženám. Dnes se to jmenuje „Otevřený svět" a je to v Praze 1, v Michalské ulici. Trvalo to sice několik měsíců, ale postupně jsem se traumatu zbavila.

    Dnes jsem již mnoho let vdaná, mám dvě dospělé dcery a hodného muže, ale úplně vymazat z paměti to co se mi přihodilo, stejně nikdy někdo nedokáže.

      

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Talent (Občasný) - 31.10.2013 > Perfektní
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 31.10.2013 > Talent> Díky moc. Já většinou píši jiné věci a do tohoto se mi moc nechtělo. Ale život je někdy holt takovej. Díky.
<reagovat 
vilma999 (Občasný) - 31.10.2013 > Je to hodně složitý námět. Napsal jsi to dobře, ale kdo si tím neprošel stejně nepochopí. Znám takový případ a i když je to mnoho let dodnes má problémy.V každém případě je to k zamyšlení.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 31.10.2013 > vilma999> Díky moc a hezký den.
<reagovat 
čtenář Monika - 31.10.2013 > O takových věcech se nejen těžko píše, ale i těžko mluví. Chlap se nikdy nedokáže vžít do toho pocitu jaké to je. Napsal jsi to dobře, ale věřím tomu, že jen ndíky dobrému vyprávění.
<reagovat 
čtenář Petr - 1.11.2013 > Tak to je hustý. Asi bych se do toho neodvážil vstoupit. Napsané dost dobře. "D"
<reagovat 
Světlonoška (Občasný) - 1.11.2013 > Obdivuji, že jsi s takovou odvahou publikoval - to nedovede každý. Téma příběhu je velmi choulostivé.
Jako vždy ztvárněno napínavě, poutavě :-)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 1.11.2013 > Světlonoška> Děkuji moc za zastavení. Bylo to sepsané na žádost. Přiznávám, že se mi do toho moc nechtělo. Díky a hezký den.
<reagovat 
František Vyrut (Stálý) - 1.11.2013 > náročné téma, ale dobře zpracované
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 1.11.2013 > František Vyrut> Děkuji moc Franto. Přiznám se, že to ve mně zanechalo takový divný pocit. Pro příště vyberu něco lehčího. Díky moc.
<reagovat 
Marten (Občasný) - 1.11.2013 > Překvapuje mne, že po všech těch "duchařinách" jsi se odvážil na takové vážné téma. Napsané dobře, ale nevím jak se k tomu postavit.Hodně k zamyšlení.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 1.11.2013 > Marten> Díky moc za zastavení.
<reagovat 
Čtenář - 1.11.2013 > Dlouho tu nikdo nepsal na tak vážné téma. Máš odvahu a docela si to povedlo. Opravdu dobře napsané.Souhlasím s frantou.
<reagovat 
Smutná blecha (Občasný) - 3.11.2013 > Ahoj, pěkně napsané. Je strašné, že se to děje, ale myslím, že je dobré o tom psát. Jednak to může pomoci ženám, které si tím samým prošli a jednak se možná svobodné matky zamyslí nad tím, koho berou domů...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 3.11.2013 > Smutná blecha> Děkuji moc. Musím se přiznat, že se mi do toho moc nechtělo. Je to tak složité o tom mluvit, o to horší psát. Díky moc.
<reagovat 
jarra (Občasný) - 12.12.2013 > Klobouk dolů, Lado!!!
<reagovat 
jarra (Občasný) - 12.12.2013 >
Body: 5
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 13.12.2013 > jarra> Děkuji moc za zastavení. Není to moc dobré téma na psaní, ale byl jsem o to požádán. Chlap si jen těžko může představit čím si zneužívané ženy musí projít. Díky.
<reagovat 
Čtenář - 13.12.2013 > Jo, dobře napsané, bez zbytečného patosu, díky*
<reagovat 
sibyla (Občasný) - 12.2.2014 > Velmi dobře popsáno...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 12.2.2014 > sibyla> Je těžké interpretovat něčí zážitky, protože je v nich mnoho emocí, které může pochopit jen ten, kdo si něčím podobným prošel. Děkuji za zastavení.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
0 0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 34 35 36 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 63 64 65 66 67 68 69 70 (71) 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 89 90 91 92 94 95 96 98 100 101 102 104 105 106
107 109
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter