Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Nemoc. z kolekce Povídky
Autor: lada34 (Občasný) - publikováno 10.11.2013 (20:23:13)
další>

     Pozoruji stíny na stropě. Jak jde čas, posouvá se stín od dveří až na protější stěnu a nakonec při západu slunce zmizí úplně. Pohyb hlavou je totiž jediný pohyb, který dnes mohu udělat. Za tu dobu co tu ležím, jsem zmapoval každou skvrnu a každou prasklinu na stropě mého pokoje. Rozdělil jsem strop jako šachovnici. Skvrna, která vypadá jako jablko je na C2, ryba je na E6 a sněhulák je na B4. A na H8 si pavouk začal budovat svou síť.

      Dnes je mi hrozně zle. Bolest je nesnesitelná. Hoří mi celé tělo, mám horečku a pálí mne kůže po celém těle. Někdy snáším chemoterapii daleko lépe. Skvrny na stropě se rozplývají a pro úpornou bolest hlavy mám raději zavřené oči. Všichni mi říkají, že musím bojovat a já chci tu hroznou nemoc porazit. Prý mám šanci docela velikou.

      Venku prší již několik hodin. Dešťové kapky klepají na parapet, jakoby odměřovaly čas. Dnes je takový smutný podzimní den. Ani sestry se dnes moc nebaví. Všude je takové to podivné, tajemné ticho. Na sedmičce zemřel dvacetiletý kluk.

       Dnes je mi o poznání lépe. Sestry mi pomohly na křeslo a po dlouhé době jsem viděl ven. Listí už opadalo a na holé větve začaly padat první sněhové vločky.

         Venku už zase padá sníh. Velké vločky přikrývají stromy i trávník pod okny. Na parapetu je už pořádná čepice. Chtěl bych vstát a udělat kouli a po někom jí hodit. Jenže jsem rád, když sotva zvednu ruku s hrníčkem čaje. Bolesti dnes nemám, jen mi připadá, že po chemoterapii je to horší a horší.

      Bolest je nesnesitelná. Jsem naštvaný na lékaře, na sestřičky, no prostě na celý svět. Nechápu proč zrovna já. Všichni mi tvrdili, že se vyléčím, že to není ta agresivní forma. A najednou je konec. Suše vám oznámí, že léčba bohužel nebyla úspěšná. Tečka, puntík a je rozhodnuto. Kdosi rozhodl za vás, jakoby nezáleželo na tom, co chci já. Nesnáším tuhle nemoc, ale bohužel nemohu nic dělat. Dnes opravdu nechci nikoho vidět. Sestry se tváří, jakoby se nic nestalo. Slyším, jak si na chodbě vypráví a vesele se smějí. Nenávidím tento svět. Nenávidím sám sebe.

     Chodí za mnou sestra Markéta. Je od Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Je to tichá docela pohledná jeptiška. Povídá si se mnou a je to asi jediný člověk, který mi doopravdy rozumí. V každém případě mne její povídání tak nějak uklidňuje. Je to zvláštní. Mluví se mnou o věcech, o kterých jsem nikdy ani nepřemýšlel.  Všiml jsem si, že i když spolu mluvíme o mé nemoci a o tom co bude dál, nebojí se pohledět mi do očí. Má krásné, tak trochu smutné pomněnkové oči.

     Dnes je mi hodně špatně. Sestra Markéta sedí u mé postele a modlí se. Pak vezme mou studenou ruku do dlaní a já cítím ohromnou úlevu. Nejsem na to, co mne čeká sám.

     Kupodivu je mi lépe. Tedy alespoň necítím žádnou bolest. Jen jsem nějaký slabý a třesou se mi ruce. Chci zaznamenat svoje pocity, a proto jsem poprosil Markétu, aby psala za mne. Život je krásný, i když někdy moc krátký a proto bychom neměli promrhat ani chvilku zbytečným hádáním, nenávistí a zlobou. Pochopil jsem, že doktoři se snažili udělat, co bylo v jejich silách a já jim za to děkuji. Děkuji rodičům, že se o mne starali, děkuji Vlastě mé bývalé, za krásné chvilky když jsme byli spolu. Děkuji sestře Markétě asi ze všech nejvíc. Za to že mi pomohla odpustit všem, co mi kdy ublížili a hlavně sobě. Za to že mi pomohla překonat strach z neznámého. Vyhýbám se záměrně slovu smrt. Je takové studené, zlé a cizí slovo.

     Dnes v noci jsem viděl barevná světla. Takové oranžovočervené světélkování asi dva metry od mé postele. Sestra sice říká, že je to po těch lécích, ale já si přesně vzpomínám na svoji babičku. Když uviděla podobná světla, řekla, že pro ni přišel anděl. Za tři dny zemřela. Nebojím se smrti. Teď, když už vím, tak se nebojím. Vyprávěl jsem o světlech sestře Markétě. Také o tom, že se mi o babičce zdálo.  Šel jsem po rozkvetlé louce, bylo nádherně teplo a slunce svítilo. V dálce jsem zahlédl babičku v její vyšívané zástěře. Natahovala ke mně ruce a usmívala se. Probudil jsem se nesmírně klidný, až mne to překvapilo.

     Dnes mne opět bolí celé tělo. Psát ani mluvit moc nemohu. S hrůzou jsem zjistil, že nevnímám svoje nohy od kolen dolů. Jako kdyby nebyly moje. Prostě jsem měl pocit, že v mé posteli leží cizí nohy. Jsem hrozně unavený a zavírají se mi oči. Markéta je vedle mne a to mi stačí.

 

     Jiří Pejchal zemřel 26. února 1998 ve věku třicet osm let. Napsáno podle vyprávění sestry Markéty a poznámek v zápisníku.

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář Marta - 11.11.2013 > No nevím. Pro někoho to nebude dobré téma. Napsané ale dobře jako vždy.
<reagovat 
vilma999 (Občasný) - 11.11.2013 > Dost smutné, až deprimující i když dobře napsané. Líbí se mi přechod od vsteku a nenávisti ke smíření.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 11.11.2013 > vilma999> Díky moc za zastavení.
<reagovat 
kranad=fernet (Občasný) - 11.11.2013 > Ahoj. Napřed Ti poděkuji, že vůbec píšeš, že píšeš TOTO, ne TAKTO.
A teď dovol opravdu upřímnost: největší tragédií Tvé prózy je to, že i když tomu věnuješ hodně času a energie, výsledek je ....tak fifty fifty. Témata máš skvělá a já chci s úctou srazit paty před příběhy "podle skutečných událostí". Dokonce se mi líbí i snaha nevkládat tam moc svých spekulací....ale, a to je právě to. Nebudu mluvit o "sluníčkových lidech" a o tom, že je to "tak" jenom proto, že to "tak" chceš vidět, tak špatné to není. A navíc kdo chce být upřímný, musí si šáhnout do svědomí a položit si otázku jestli o těch příbězích ví víc, než Ty, což většinou prostě nemůže. PŘESTO: určita naivita a zjednodušená interpretace jevů "na pomezí" z toho čouhá. Ale jak říkám: pokud ty lidi neznám a nevím jak to bylo....Jen vím to, že mou ambicí v próze BY bylo oslovit i komplikovanější povahy. Dík za psaní!
Body: 5
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 11.11.2013 > kranad> Díky za zastavení. Je to těžké téma a já jej převzal z vyprávění, které bylo hodně zkrácené. Je to docela složité, psát o pocitech, které člověk neprožil. Díky za čas  i hodnocení. Věř mi, že není lehké o tom psát. Nehledě k tomu, že příběhy z jevů "na pomezí" moc lidí nemusí. Díky a hezký den.
<reagovat 
čtenář Věra - 11.11.2013 > Dost náročné hlavně pro ty, kdo neví o čem je řeč. Moc se mi líbí přechod od poznání, odmítání až ke smíření.
<reagovat 
Čtenář - 11.11.2013 > Děsivé. Nemít vlastní život, vlastní myšlenky, muset psát o druhých. Bez nápadu, bez point, bez naděje. Ubohá, ponížená tvorbo. Znesvěcená matko a pornoherečko v jednom, Madam Prózo.
<reagovat 
 čtenář madam Próza - 12.11.2013 > čtenář> milá kolegyně; pokud by se mi vskutku podařilo být "zasvěcená matka a pornoherečka v jednom", zaručená metoda jak být In v konzumním systému, budu už řešit pouze jakou charitu podporovat z vydělaných peněz.
<reagovat 
František Vyrut (Stálý) - 12.11.2013 > vedle vyprávění o zneužívané dívce je to další náročné téma, podle mého soudu dobře zpracované, zaujala v začátku "šachovnice" a jakýsi klid až do závěru
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 12.11.2013 > František Vyrut> Díky moc za zastavení Františku.
<reagovat 
Marten (Občasný) - 12.11.2013 > Nechci tvrdit že je to mistrovské dílo, ale je jediný co já vím, že o takových věcech vůbec dokáže psát. Moje matka umírala tři měsíce v ústavě. Bylo to hrozné. Nikdo nedokáže pochopit čím si ten člověk musí projít a o čem přemýšlí. Možná, že je dobře si připomenout, že tu nejsme na stálo a že nás to všechny čeká. Hodnotím to jako dobrý počin. Chápu jak je náročné o tom psát a proto dávám D.
Doporučil 
<reagovat 
 kranad=fernet (Občasný) - 12.11.2013 > Marten> Hele, za sebe: troufám si říci,že v oficiální literatuře ne toto téma existuje spousta kvalitních počinů a je jen mou chybou, že je nečtu....
Ze stejných důvodů, o nichž píšeš, jsem dal plný počet bodů. Velice nedávno mi zemřel vlastní otec, když mne opilého vezl kamarád z pohřbu, chtěl jsem mu vyskočit z auta. Nejsem hysterik. Narafičil jsem to tak, že jako vystoupím za jízdy, nevyváděl jsem. Ulomil jsem kliku u dveří, které naštestí stihnul zablokovat centrálem....Až po jednom bizarním snu se mi podařilo nikoliv se se smrtí otce vyrovnat, ale přijat ji. Podvědomí? Nevědomí? Břetislav Kafka? New Age? Freud?
Ale zůstaňme u Totemu: Doporučuji autorku maxima gali. Pokud bys nevěděl, nedávno napsala takovou průzračnou báseň s anděly na konci. Přitom ještě před několika týdny silně prožívala hrůzu ze světa, kde si musíme připustit "šílenství z toho, že kolem není nic. Naprosto nic." To bys našel zase v jednom komentu. O krok blíže umění. Asi tolik. Laďa určitě rozumí.

<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 12.11.2013 > Marten> Díky moc za zastavení.
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 12.11.2013 > kranad> 

Díky za názory. Kafku jsem četl, ale věřit tomu, že něco někde určitě je jsem začal až daleko později. Ale to by bylo na moc dlouho. Ještě jednou díky.


<reagovat 
EmptyRoom (Občasný) - 13.11.2013 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 13.11.2013 > EmptyRoom> Děkuji za zastavení. Hezký večer.
<reagovat 
Sallybill (Občasný) - 15.11.2013 > Patřím k těm, kteří taková zastavení potřebují, aby se jejich cesta ubírala směrem, kterému věří. Děkuji.
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 15.11.2013 > Sallybill> Já děkuji za zastavení. Zažil jsem v životě dva takové případy. Člověku to změní názor na život. Díky.
<reagovat 
Čtenář - 23.11.2013 > Moc pekne. Pises velmi dobre o dolezitom. Dakujem.
A navyse tomu verim. Diky.
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 24.11.2013 > čtenář> Já děkuji za zastavení.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
0 0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 34 35 36 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 (73) 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 89 90 91 92 94 95 96 98 100 101 102 104 105 106
107 109
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter